V ulicích Opavy stojí jedna z nejúžasnějších (nebojme se toho slova) soch vzniklých na našem území ve druhé polovině minulého století. Jmenuje se Utíkající dívka, v roce 1978 ji vytvořil Kurt Gebauer a ve svých sporých šatečkách už skoro pět dekád kamsi běží před místním Domem umění. Původně nicméně měla stát jinde, nějaký kilometr dál přes řeku na sídlišti Kateřinky. Odpovědné orgány dohlížející v Opavě na bolševickou normalizaci poměrů se ovšem obávaly toho, že by v prostředí šedivých paneláků obyvatelé nepochopili, že jde o volné umění, a nikoli o výzvu k emigraci. Kam by totiž jinam mohla v příhraničním městě dívka utíkat než za kopečky. Tak ji raději postavili před galerii.
V těchto dnech se v Opavě historie tak trochu opakuje. Před Vánocemi umístil sochař Libor Hurda před obchodní centrum Breda & Weinstein (jehož schodiště mimochodem nově zdobí stylizované hlavy od zmíněného Gebauera) plastiku Ego. Přehlídka děl určených pro veřejný prostor Umění ve městě, v jejímž rámci Hurda sochu vytvořil, už byla loni k vidění v Českých Budějovicích, kde nevyvolala žádné pobouření. Když se ale nyní až do září reprízuje v Opavě, Hurda, respektive jeho dílo, se setkává se zásadním nepochopením.
Ono ego z názvu plastiky autor uchopil jako jakousi sebereflexi mužského rodu. Vytvořil ji v podobě klečícího muže, jemuž ze slabin roste dlouhatánský penis vedoucí mu mezi nohama dozadu přes zadek až na záda, kde svého majitele skrz naskrz probodává, aby…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
