Otevírám oči a několik dlouhých vteřin nevím, kde jsem se to ocitl. Do reality mě vrátí až smyslové vjemy přicházející z blízkého okolí. Nezaměnitelné rytmické dunění prozrazuje, že jsem se právě probudil ve vlaku. Šedá erární deka, do které ležím zabalený na úzké polstrované pryčně, zase svědčí o tom, že jde o lůžkové kupé nočního spoje, což potvrzuje i pohled přes uličku, kde v ranním šeru rozpoznávám cizí tvář jakési spící ženy. Hlasité chrápání přicházející odkudsi shora (a slaběji také zespoda) mě upozorňuje, že v kupé je ještě několik dalších lidí. Za oknem v mlžném oparu ubíhají zelená pole a po chvíli se mihne malé nádražíčko s francouzským nápisem. V tu chvíli se mi všechno v hlavě propojí: včera odpoledne jsem v Praze nastoupil do vlaku s cílem dojet po kolejích až do Barcelony. Právě teď jsem zhruba v polovině cesty.

Cesta je cíl

Vyrazit vlakem z Česka do Španělska se na první pohled může jevit jako zcela pošetilý plán. Kdo by se ve 21. století trmácel přes půlku Evropy po kolejích a několikrát u toho přestupoval, když jde stejnou vzdálenost překonat rychleji a levněji přímým leteckým spojem? Navzdory vcelku logické skepsi je však dálkové cestování vlakem v poslední době v Evropě na vzestupu. Velcí železniční dopravci otevírají nové linky propojující navzájem často velmi vzdálené destinace, před mnoha lety zrušené noční expresy znovu obnovují provoz. A také vrcholní evropští politici mluví o tom, že právě moderní síť…