Pardon, nejde to
Západ toho pro napadenou Ukrajinu nedělá dost – kvůli vlastnímu pohodlí
Když ruská bomba „denacifikuje“ nemocnici, kde leží vaši blízcí, nebudete nejspíš myslet na to, že půjdete-li na pomoc, můžete si vymknout rameno nebo trochu zchudnout. Prostě poběžíte a pomůžete lékařům transportovat přeživší a obnovit péči. Využijete všechny své nápady, zázemí a celý svůj kreativní potenciál, abyste situaci pomohli zvládnout. Nejspíš budete pracovat do naprostého vyčerpání, bez ohledu na vlastní pohodlí.
Takovou pomyslnou nemocnicí je teď celá Ukrajina, Západ se ale jako obětavý příbuzný nechová. Dodáváme samozřejmě zbraně, zavedli jsme sankce a pomáháme uprchlíkům, což je nesmírně důležité. Zároveň však odmítáme udělat cokoli, co by pro nás znamenalo sebemenší riziko nebo nás to mohlo opravdu bolet. Během prvního měsíce války nás ukrajinské vedení postupně žádalo o vyhlášení bezletové zóny, o dodání stíhaček, tanků, přijetí do Evropské unie, okamžitý konec importů ruské ropy a plynu, mluvilo se také o dodávce slovenského protileteckého systému nebo vyslání mírových sborů. Vše nakonec spadlo pod stůl, nejnověji mírové sbory, jejichž nasazení summit NATO minulý čtvrtek nepodpořil. Odstřižení se od ruských surovin stále vázne především na odporu Německa a Maďarska.
Západ samozřejmě může některé kroky odmítnout jako příliš riskantní, nerealistické, problematické pro vlastní ekonomiku. Když ale z těch skutečně bolestivých věcí, o které napadená Ukrajina prosí nebo se o nich diskutuje, neudělá ani jednu, je to problém – a zároveň věc, kterou si v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
