Na silnici obchodní uličky jordánské Madaby se škádlí dva asi desetiletí chlapci a kolemstojící obchodníci je rozverně povzbuzují, zatímco si sami užívají odpoledního sluníčka. Sklonek listopadu v zemi symbolizuje závěr turistické sezony, ale ani za příjemně hřejivého slunce v městečku moc turistů k vidění není. „Rok a půl tu nebyla ani noha. Teď si vážíme každého zákazníka,“ popisuje beduín Michael zvaný Mike. Jeho obchůdek je plný kýčovitých suvenýrů, zašlých pohledů i tradičních červeno-bílých beduínských šátků, samozřejmě se syntetickou verzí pro turisty a příměsí hedvábí pro místní. „V Petře (skalní město, nejnavštěvovanější jordánská atrakce – pozn. red.) na pravé beduíny nenarazíte. Všichni jsou to přistěhovalci z okolních zemí, ty pravé najdete jen tady v Madabě nebo v rezervaci Dana,“ vysvětluje zaníceně, zatímco na hlavu mého kamaráda ukázkově váže tradiční šátek, který přepásá černým kruhem, protože jde o znak muže. „Pravý beduín musí mít také stejné tetování,“ ukazuje mi křížek na zápěstí a dodává, že tak se mezi sebou poznají.
Nomádský kmen zmiňovaný už v Bibli se po arabských zemích rozptýlil právě ze Svaté země před mnoha staletími. A část se usadila i na území dnešní Madaby, městečka poblíž hlavního města Ammánu, které proslulo zejména svými nalezišti unikátních mozaik z byzantské i umajjovské éry. Navštěvované je zvlášť pro madabskou mozaikovou mapu, nejstarší dochované znázornění Svaté země a hlavně Jeruzaléma. Ta byla vytvořena neznámým umělcem…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
