Co byste udělali se svým časem, pokud byste nemuseli pracovat?“ Tak zní oblíbená otázka americké novinářky Sarah Jaffe, kterou léta pokládá lidem na rozličných pozicích. Odpovědi bývají pestré i překvapivé, jenže po nich obvykle následuje rychlý návrat do reality: práce pro většinu lidí není dobrovolnou volbou a peníze je potřeba vydělávat. Ani to by však podle převládajícího étosu současného světa práce neměla být překážka na cestě k  pocitu naplnění, který by nám zaměstnání spolu s potěšením mělo zprostředkovat. Svou práci bychom měli dělat rádi i proto, že ji máme rádi. „Vyber si práci, která tě baví, a ani jediný den nebudeš muset pracovat,“ říká jeden z mnoha motivačních citátů.

Pakliže tomu tak není, není přece problém začít se poohlížet jinde nebo přemýšlet nad tím, kde jsme udělali chybu a zda jsme pro dosažení tohoto stavu nedělali málo. Viděno pohledem dnešních zaměstnavatelů, je ideální pracovník podle Jaffe je veselý, flexibilní, chytrý, kreativní a starostlivý, buduje si síť kontaktů, svou práci miluje, ale zároveň je schopný ji rychle vyměnit za jinou, přičemž nehledí na prodlužující se pracovní dobu ani rozpíjející se hranici mezi prací a domovem.

Tyto představy Sarah Jaffe charakterizuje jako „mýtus práce z lásky“ (labour of love myth) a zároveň si všímá, že už pomalu přestává fungovat jako dostatečné odůvodnění pro to, aby lidé prací trávili čím dál větší množství času a nejlépe byli neustále k dispozici, přitom často bez garance jistot v podobě…