Když v ráji zaprší
Máme za sebou nejdeštivější léto za posledních deset let – a krajina v Česku přesto dál vysychá
Pozdní odpoledne, polovina září. Hydrobiolog Masarykovy univerzity Petr Pařil stojí v potoce Járkovec v Bílých Karpatech, na východ od obce Strážnice. Přesněji stojí tam, kde by potok měl být, ale není. Louky v jeho nivě pokrývají fialové květy jedovatých ocúnů, přezdívaných poslové podzimu, počasí však jejich názvu neodpovídá, rtuť teploměru se stále drží u třiceti stupňů. Pořádně nepršelo už dva týdny a Járkovec nerovný souboj s vedrem pomalu vzdává. Jeho tok lemovaný habry, lípami a olšemi se rozpadl do izolovaných tůní oddělených dlouhými úseky suchého dna. „Tahle tůň bývala tři metry hluboká, ještě v roce 2012 tu žili pstruzi,“ vypráví Pařil nad jednou z kaluží, kde je teď vody po kolena.
Meteorologové vyhlásili uplynulé léto za nejdeštivější za posledních deset let, přesto jižní Morava dál vysychá a na západě republiky byla v polovině měsíce situace ještě horší. Prognóza přitom není dobrá ani do budoucna. Čeká nás pozvolná proměna krajiny, zemědělství a života vůbec – jeden z důsledků klimatických změn, už teď dobře viditelný právě na jižní Moravě.
Půjčka, pak exekuce
Na svazích kopců kolem Járkovce se rozprostírají takzvané pralouky Národní přírodní rezervace Čertoryje, řídce pokryté roztroušenými stromy. Hustým lesem nezarostly vlivem lidské činnosti už několik tisíc let a představují tak jedno z nejcennějších míst Česka, kde lze najít více než polovinu všech našich druhů orchidejí a motýlů. V odpoledním slunci to tu vypadá jako v ráji, ale pod jeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
