Sami v nefér světě

Když v polovině března přistála nedaleko Říma ruská vojenská letadla a noviny psaly, že Vladimir Putin posílá Itálii lékařskou pomoc pro boj s koronavirem, nezažívala Evropská unie svůj nejzářnější okamžik. Mluvilo se o neschopnosti spolupráce mezi členskými státy, zklamání, zbytečnosti celého spolku a jeho možném rozpadu. Oponenti namítali, že sedmadvacítka se řídí pravidly, podle nichž kompetence ve zdravotnictví drží národní státy, Brusel sám nemá žádné „svoje“ doktory nebo respirátory, které by mohl někam poslat, a silná chvíle Unie jako celku přijde, až se začne řešit ekonomická pomoc.

To se stalo minulý týden, kdy německá kancléřka a francouzský prezident představili plán na vznik záchranného fondu (podrobně na str. 30), z něhož mají jít peníze na pomoc nejpostiženějším zemím. Česko sice (naštěstí) do této skupiny nepatří, celý projekt by ale mělo sledovat s největším zájmem. Řeči o rozpadu EU, který by nám přinesl stěží odhadnutelné ekonomické ztráty, společenské otřesy a dramatický propad životní úrovně, se převracejí v reálnou šanci na záchranu a oživení společného evropského trhu, na jehož hladkém fungování je zdejší prosperita bytostně závislá.

Přesto v reakci na záchranný plán vidíme překvapivou věc – českou nespokojenost, dokonce odmítání. Premiér Andrej Babiš začal mluvit o zmíněném fondu jako „nefér“ projektu a „trestu pro úspěšné země“. Ministryně financí Alena Schillerová vysvětlila v Hospodářských novinách svůj odmítavý postoj k francouzsko…