Tu cestu z Čech si stěží někdo zamiluje. Nejdřív se jede skoro devět set kilometrů po dálnici – až na východní konec Panonské nížiny po trase, kudy na Balkán a do Turecka jezdí ze západní Evropy šňůry kamionů. V Rumunsku se silnice zužuje na dva pruhy a noří se do hor, kde na trase plné zatáček houstnou kamiony i adrenalin při jejich předjíždění. Po více než dvanácti hodinách konečně přijde odbočka na menší silnici do odlehlých kopců. Posledních dvacet kilometrů se jede prašnou cestou nahoru do kraje, kde lze na stovkách kilometrů čtverečních kromě lesů a pastvin najít šest českých vesnic. Nejodlehlejší a podle mnohých i nejmalebnější z nich je Rovensko, obec, jejíž život nabírá nečekaný směr.
Co jí dám, to popadne
Části Rovenska, oddělené od zbytku vesnice výrazným pahorkem, se říká Velká strana, nic velkého na ní ale není. Je tady čtrnáct domů, pocitově ještě méně, protože jen tři stavení jsou nastálo obydlená a jen v jednom z nich žije rodina s dětmi. Všechna obydlí vypadají podobně – jde o přízemní vesnické chalupy postavené v řadě, aby tvořily ulici. Za velkými vraty jsou dvory, hlavní část domu s parádním pokojem, kuchyň snadno přístupná ze dvora, vejminek pro staré rodiče. Vzadu je stodola a pak zahrady táhnoucí se směrem do údolí. V nich bývá sad, pastva pro zvířata a záhony se zeleninou. Hlavně bramborami, cibulí a dýněmi, ničemu jinému se na kopcích asi osm set metrů nad mořem, kde vesnice stojí, nedaří.
Poslední z obydlených domů na Velké straně má…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
