A ještě jednou sedmdesát! 

Nakonec to dopadlo docela dobře. Přes podráždění, které způsobil Emmanuel Macron svým listopadovým prohlášením, že se NATO nachází ve stavu „klinické smrti“, a přes tajně natočené pomlouvání Trumpových manýrů ze strany několika dalších lídrů se západní státníci v Londýně veřejně nepohádali a schválili navíc komuniké, které zní spíše slibně.

Ukazuje na Rusko coby přetrvávající hrozbu euroatlantické bezpečnosti, což není málo tváří v tvář Macronovu tlaku na nový, vstřícnější přístup Západu vůči Moskvě (aniž by nějaké změny v ruském chování daly k takovému obratu důvod) a lobby německých firem, které by rády s Ruskem více obchodovaly. NATO se také poprvé výslovně zabývá vzestupem Číny, jejíž rostoucí vojenskou a technologickou sílu považuje za bezpečnostní „výzvu“ pro členy Aliance.

Sedmý z devíti bodů společného prohlášení navíc zmiňuje, na co tak brutálním způsobem upozornil francouzský lídr a co mnozí zástupci bezpečnostní komunity anonymně přiznávají: že NATO nepotřebuje jen společná cvičení na svém území, ale i společnou strategickou vizi, jak se popasovat s pohyby ve světě těsně za jeho hranicemi. Prohlášení vyzývá generálního tajemníka Jense Stoltenberga, aby přišel s plánem, jak „posílit politickou dimenzi“ NATO „včetně procesu konzultace“, což přeloženo do jednoduché řeči znamená, jak Američanům, Turkům a dalším uložit, aby ostatní předem informovali o svých krocích, jež mohou mít fatální dopad na zájmy ostatních členů Aliance.…