Přízraky jižanské Ameriky
Pro mladou americkou prozaičku černé pleti Jesmyn Ward žijící v Mississippi, nejchudším státě USA, nic jako postrasová Amerika neexistuje. Osudy jejích postav předurčuje systematický rasismus a po generace předávaná bída. Spolu s nedávnou minulostí, kdy pobřeží Mexického zálivu pustošil hurikán Katrina a ropa unikající z havárií na vrtných plošinách, i s minulostí dávnější, kdy na severu v deltě ještě v padesátých letech minulého století končili ve vězení Parchman, vybudovaném na místě bývalé plantáže, černí chlapci i za drobné krádeže a bylo s nimi zacházeno jako s otroky.
A právě sem se autem vypraví postavy autorčiny knihy Píseň zbloudilých duší, aby si po odpykání trestu za výrobu a prodej drog vyzvedly otce rodiny: matka Leonie, šňupající nejen rozdrcené pilule, se svými dvěma dětmi a bílou kamarádkou Misty, která jako jediná nedostane želízka, když je zastaví policie. Nejedou však samy, doprovází je přízraky historie i osobní traumata. Duch Leoniina bratra, jehož bez následků zastřelil bílý mladík, který s ním prohrál sázku, a duch černého chlapce Richieho, který neví, jak zemřel v době, kdy bylo lynčování běžné. Třináctiletému protagonistovi Jojovi tak dospívání usnadňuje pouze dědeček, který ho zasvěcuje do tajů přírodního světa. I starého muže pronásledují dávné rány, a dokud se s nimi vnukovi nesvěří, Jojo nepochopí, že má šanci navázat na ty lepší tradice. A že někam může patřit, neboť dům, který děda postavil vlastníma rukama, je i jeho domov.


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.


















