Připomínají dva zatoulané kusy Mléčné dráhy, ve skutečnosti jsou však Velké a Malé Magellanovo mračno samostatnými trpasličími galaxiemi obíhajícími tu naši. Znali je už dávní arabští astronomové, pro Evropu tato hvězdná mračna objevili v 16. století portugalští mořeplavci. Lze je totiž spatřit jen z jižní polokoule.
Počátkem roku jsme se díky mezinárodnímu projektu kosmických simulací Eagle dozvěděli, že Velké Magellanovo mračno se s naší vlastní galaxií, Mléčnou dráhou, za nějaké dvě miliardy let asi srazí. Obě galaxie se coby řídké shluky hvězd celkem v klidu prolnou, úplně nevinné dostaveníčko to ale nebude: srážka například může vymrštit Slunce i s jeho planetami ven do mezigalaktického prostoru.
Trápit nás to nemusí – na Zemi už tou dobou nebude nikdo, kdo by v noci obdivoval prázdnou oblohu bez hvězd, se vzdalující se spirálou Mléčné dráhy zvolna pohlcující svého trpasličího souseda. Zářivost Slunce totiž zvolna vzrůstá, takže „už“ zhruba za půl miliardy let začnou umírat rostliny a klesat množství kyslíku. Živočichové mohou zpočátku přežívat v chladnějších oblastech planety či pod zemí, za nějaké dvě miliardy let se však vypaří oceány a za tři a půl miliardy bude Země, rozpálená na 1500 stupňů, mrtvou tavící se pustinou. Nedlouho poté se Mléčná dráha srazí s další galaxií, Andromedou, a nejpozději za osm miliard let se Země zřejmě vypaří v náruči rozpínajícího se Slunce. Jak v té době bude vypadat Milkomeda – hybrid Mléčné dráhy, Andromedy a Magellanova mračna…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
