Jak moc je zdravé pracovat
Respekt 25/2019
Jedním dechem jsem přečetla téma, jak moc je zdravé pracovat, a chyběl mi tam jeden moment. Workoholismus a vyhoření normálních lidí, kteří pracují za průměrný nebo lehce nadprůměrný plat. Nemají šanci si ušetřit tak, aby si po transformačním procesu a „sebenalezení“ koupili chalupu a dalších deset let pěstovali včely.
Vím, že právě součástí „vystřízlivění“ je relativizace jejich hodnoty, přesto jsem měla pocit, že ke mně promlouvají lidé, s nimiž nemám šanci se ztotožnit z toho prostého důvodu, že bublina lidí kolem mě na jeden jejich plat vydělává třeba rok. (To se pak transformuje prostě jinak…) A také se setkávají s přístupem „vyždímat a zahodit“, byť tedy nejsou denně v práci do půlnoci. Ono stačí být tam do sedmi, pracovat pravidelně po večerech a o víkendech. Dlouhodobě je to taky likvidující, byť průběh není tak alarmující ani dramatický.
Rozhodně vám ale za téma děkuji. Na druhou stranu jsem ráda, že pro lidi je ještě normální vůbec pracovat a že pracovitost (ne workoholismus, ale normální práce) je hodnota. Někdy se mi zdá, že pokud nemáte džob na Havaji s připojením na dvě hodiny denně, něco ve svém životě jste udělali špatně.
Olga Procházková
Markéta Jasanská
Nové téma @RESPEKT_CZ mně zase zasáhlo hluboko uvnitř, protože jsem ten typ, co si myslí, že je workoholismus sexy. A syndrom vyhoření se týká i mě… Respekt prostě ví, o čem má psát.
Otakar Brabec
Syndrom vyhoření postihl i mě, a to nejsem typický workoholik. Jen jsem se snažil navzdory všemu a všem dělat svoji práci pořádně.
Do Thu Trang
Předloni jsem pracovala 14 hodin denně, dva skvělé projekty na krku – nápady přicházely ve dvě ráno, o víkendu jsem se budila v šest, že jsem neodeslala maily, ze setkání s kamarády odcházela po dvou hodinách…
Miloš
Tenhle článek v aktuálním @RESPEKT_CZ mi připomněl moji práci editora a šéfa publicistiky v jednom webdeníku. Každý den i o víkendech od 8.00 do půlnoci. Vzpomínám si, jak mi – v té době přítelkyně – říkala, že nežijeme spolu, ale jen vedle sebe.
S odstupem času vím, že nejhorší nebylo to, že jsem jen a jen pracoval, ale to, že jsem si vůbec neuvědomoval, že tím poškozuji nejen sebe, ale hlavně lidi v mém okolí, kteří mě mají rádi. A taky, že jsem měl pocit, že mě ta práce baví a je potřeba makat, aby web fungoval…
Zatím dobrý. Co si myslí voliči, kteří zůstávají Babišovi věrní
Respekt 24/2019
Chtěla bych vám poděkovat za článek s názory voličů hnutí ANO. Je fajn, že jste přiblížili nám „sluníčkům“ názory z „nepřátelské strany“ a že jste vybrali sympatické a inteligentní lidi. Vnímám to jako dobrý krok ke společnému dialogu, ať už v celé společnosti nebo v rámci rodin. Vždyť to je základ a vlastně to nejlepší, co můžeme dělat – mluvit spolu.
Mám jen jednu výtku – měli jste najít i sympatickou ženu voličku.
Barbora Planková
Dagmar Šiková
Líbí se mi, že @RESPEKT_CZ praská mou sociální bublinu a otvírá oči, protože ukazuje voliče úplně jinak, než jak máme tendence o nich přemýšlet.Poučné hlavně pro opozici.Pokud chtějí ANO vzít voliče, pak kampaň „jsme proti Babišovi“ nestačí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
