Psal se rok 1993, Janje Prokić bylo devět a její rodina se právě rozhodla utéct ze Srbska před válkou. Původně chtěli do Kanady, ale nedostali vízum, a pak jim rodinná známá poradila, ať zkusí Prahu, že je tam velká jugoslávská komunita. Zkusili, Janja zde vyrostla, prošla českými uměleckými školami a minulý týden se podruhé stala vítězkou soutěže Czech Grand Design v kategorii designér šperku. Vyhrála s kolekcí korun pro královnu, z jejichž stran se hluboko spouštějí ozdobné řetízky a rámují obličej nositelky jako závoj.
Koruny působily velkolepě. Pro člověka, který nesleduje denní pohyby v českém designu, přinesly zprávu, že se v tomhle oboru děje něco, co snese evropskou konkurenci, co je sebevědomé, suverénní a co se nebojí.
Umělecká monokultura se začíná měnit
Stejně kontaktně působily brýle výtvarnice Nastassii Aleinikavy – také spíše šperk na obličej než jen funkční podpora dioptrických čoček. Mladá Běloruska s nimi loni triumfovala ve stejné soutěži. Potlesk tehdy dostala nejen za samotné brýle, ale i za cestu, kterou kvůli nim urazila, když odešla ze země posledního evropského diktátora Lukašenka do Prahy. Tady si našla svobodnou školu, naučila se kvůli tomu česky, tady si vytvořila zázemí a soustředěně tvoří.
Janja i Nastassia mají štěstí, že je nezlákalo jiné umění, konkrétně třeba populární hudba. I kdyby v něm totiž vynikaly stejně jako ve svých stávajících oborech, ocenění v Česku by se nedočkaly. Zdejší výroční…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
