Setkání pachatele a oběti zločinu může oběma změnit život k lepšímu – a nejen jim
Je to nepříjemné, bolestné, a všichni, kdo tím prošli, to doporučují
V nevelké místnosti sedí v kruhu na židlích skupina dvanácti lidí. Všichni se na sebe přátelsky usmívají a povídají si, z jejich uvolněného chování je znát, že se dnes nevidí poprvé. V místnosti vládne slavnostní nálada, na stolech leží chlebíčky, bábovka a konvice s čajem. Venku za zamřížovanými okny na rozlehlém nádvoří panuje tíživé ticho a mrazivý prosincový večer. Jsme ve vězení a kromě zamřížovaných oken do dvora to připomíná i oblečení poloviny osazenstva: šest mladých mužů je oblečeno do šedých trik a bleděmodrých tepláků, klasického trestaneckého mundúru. Spolu s vězni tu sedí lidé v civilu, mezi nimi i dvě ženy. Setkání v kruhu přihlíží ještě několik dalších hostů.
Prostoru dominuje barevná malba pokrývající skoro celou zeď místnosti – zobrazuje dvě lidské ruce, které se snaží dotknout. Obraz možná působí trochu naivně, dobře ale vystihuje pokus, který se tu dnes odehrává. Věznice ve Vinařicích poblíž Kladna je jednou ze dvou českých institucí, kde právě probíhá projekt Building Bridges, v němž se potkávají pachatelé a oběti zločinu. Nejde o setkání pachatele a jeho konkrétní oběti; zde přítomní vězni ublížili někomu jinému než lidem, kterým se teď dívají do očí. Stejně tak poškození se tu nesetkávají tváří v tvář se svými poškozovateli.
Autoři projektu věří, že podobná setkání, byť jen nepřímá, mají potenciál pomoci oběma stranám. Když si násilník či lupič vyslechne příběhy obětí, může hlouběji pochopit, co svým činem způsobil, a přijmout za něj odpovědnost.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
