Bývaly to v Brazílii časy. Zemi vládla vojenská junta a panoval tu pořádek, klid a bezpečí. Extravagantní levičáci zmizeli z ulic do vězeňských kobek a mučíren, spořádaná většina se měla dobře, zvlášť když se nepletla do politiky. Země prožívala jeden ze svých periodických ekonomických vzestupů a v řadách vládnoucí armády sloužil mladý kapitán Jair Bolsonaro, prostý syn z prosté rodiny. Ničím podle svědectví jako voják nevynikal, nikdy se ale nebál hlasitě ozvat, a když se v polovině osmdesátých let brazilská armáda uprostřed ekonomického krachu a hyperinflace vlády vzdala a k moci se vrátili civilisté, protestoval jako jeden z mála vojáků hlasitě proti nízkým platům a propouštění do civilu. Vyfasoval za to napomenutí, ale pro následující léta si vysloužil úctu a obdiv armádních kolegů, jejich manželek, dcer i synů. Vzápětí odešel do civilu, obdivovatelé se změnili v nevelkou, ale o to oddanější potenciální voličskou základnu a kasárna vystřídal parlament. Pak uplynulo více než třicet let a ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, je nostalgický kapitán Bolsonaro buď čerstvě zvoleným prezidentem země se dvěma sty miliony obyvatel a osmou největší světovou ekonomikou, nebo je na dobré cestě se jím v druhém kole voleb na konci října stát. Brazílie zjevně zatoužila po minulosti.
Absurdita
Představit Středoevropanům jednu z nejobtížněji uvěřitelných postav současné světové…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
