Neklid v jaderném klubu
Jak ovlivní rozchod USA s Íránem a Severní Koreou globální bezpečnost
Když před šesti lety nedlouho po svých devadesátých narozeninách zemřel harvardský profesor Roger Fisher, věnoval mu týdeník The Economist dlouhý text na rozloučenou. Fisher byl pozoruhodným praktikem i teoretikem v oboru vyjednávání mezi nepřáteli. Věřil v osobní lidský kontakt, klidný odstup od problému a racionální zvažování všech možných variant řešení. Na jeho radu prý Ronald Reagan přiměl Michaila Gorbačova, aby spolu před začátkem klíčových jednání o jaderném odzbrojení nejdříve poseděli u plápolajícího krbu a poklábosili o světě i o životě. Na egyptského prezidenta Násira zase během konfliktu na Blízkém východě zafungovalo, když se ho Fisher zeptal, jestli si umí představit, s jakým ohlasem by se asi doma setkala izraelská premiérka Golda Meir, kdyby přistoupila na všechny jeho požadavky. „Panečku, to by byla v pořádném maléru,“ rozesmál se údajně Násir a pak náhle zmlkl a ponořil se do svých myšlenek.
Jedním z nejpodivnějších antikonfliktních nápadů harvardského profesora byl však způsob, jak zabránit tomu, aby americký prezident v záchvatu vzteku, malomyslnosti, šílenství či prosté lidské hlouposti nejednal zkratovitě a nevydal jako první příkaz k použití jaderných zbraní. Fisherovo řešení bylo elegantní a zároveň naprosto děsivé. Potřebný číselný kód se měl umístit do malé kapsle a ta se měla zašít do těla jednoho z prezidentových poradců, do těsné blízkosti srdce. Poradce by také měl vždy při sobě mít dlouhý řeznický nůž. Pokud by se prezident rozhodl využít…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
