Kultura•17. 6. 2017•7 minut
Touha po vykoupení
Monografie Petra Brandla není jen zprávou o geniálním barokním malíři
Snaha historika umění Jaromíra Neumanna (1924–2001) být v každodenním styku s díly nedozírné hodnoty šla – jeho vlastními slovy – „srovnávat s mileneckou zaujatostí a snad i posedlostí“. Jejím nejzásadnějším výstupem je monografie Petr Brandl, kterou právě vydala Národní galerie. Má dva svazky, bezmála tisíc stran a váží přes šest kil. Vychází až šestnáct let po autorově smrti díky péči kurátorky Andrey Steckerové, která za Neumanna životní arcidílo dokončila.
Monumentální publikace oslavující s ročním předstihem 350. výročí narození barokního velikána přitom bezděčně připomíná, že vášeň pro umění může být pro leckoho nezdravá. Neplatí to jen pro známého bouřliváka Brandla, ale i pro autora monografie. Oba totiž přivedla až do vězení.
Ke konečné zkáze
Malostranský rodák Petr Brandl (1668–1735) se ke své celoživotní radosti dostal už jako dítě. Nemluvíme teď o obrazech, ale o alkoholu: jeho otec-krejčí si v Praze přivydělával čepováním rakovnického piva. Malířství a pijáctví Brandla od té doby provázely v nerozlučném přátelství. Zatímco městská a církevní honorace ho záhy začala vnímat jako autora, od něhož je třeba si pořídit obraz, úřady jako člověka, na kterého je třeba si dávat pozor.
![Podobizna šlechtice v modrém plášti. (Kolem 1710)](https://respekt.mgwdata.net/ab6896/2017/06/62-01-foto-narodni-galerie-v-praze_x2klf.jpg)
Do vězení poprvé putoval za hádku, při níž sokovi způsobil zranění. A pak před ním až do smrti utíkal kvůli dluhům. Na otázku, proč jsou Brandlova díla rozesetá po kostelích a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu