Od věci•13. 2. 2016•4 minuty

Film v duši a kartotéce

V roce 1955 mu bylo třináct. Tehdy si začal zapisovat všechna divadelní představení a koncerty, na kterých byl, i knihy, jež přečetl. A hlavně filmy. Jan Joukal z Olomouce je především zanícený filmový fanoušek a filmů už zhlédl už desetitisíce. „Existuje 31 celovečerních filmů s panenkou Barbie – a já neviděl jen dva,“ říká.

Marcela Žůrková

Celovečerní filmy si zapisujete přes 60 let. Kolik jste jich viděl?

Zapisuji si jen filmy určené pro kina, televizní ne. Většinu jsem viděl na plátně v kině, v posledních letech i na DVD nebo přes satelit. Zatím jich bylo 28 637.

↓ INZERCE

To jste musel chodit denně do kina.

Tak divoké to nebylo. Dřív se hrávalo třeba jen jedno premiérové představení za týden. Kdysi kina uváděla okolo 80 premiér ročně, teď jsou to přibližně dvě stovky. Já žádný film nevidím dvakrát. Teď, když jsem v důchodu, si ale občas dopřeju klidně tři nové filmy za den.

Který snímek zapříčinil, že jste plátnu propadl?

První, který mi utkvěl v paměti, se jmenoval Neviděli jste Bobíka? z roku 1944 o záhadném zmizení psíka toho jména, to mi bylo asi šest. Rozbrečel jsem se a utekl ven, ale otec, který mě do kina brával, mě přivedl zpátky s tím, že to určitě dobře dopadne. A dopadlo.

Co si o filmech zapisujete? A řadíte je podle nějakého klíče?

Zápisky na takových papírových kartičkách si v kartotéce řadím podle abecedy: uvádím název filmu česky, v originále, zemi a rok výroby, režiséra, pět hlavních herců a nakonec rok, kdy jsem film viděl a kde. Na zadní stranu kartičky si pak poznamenám krátkou anotaci, tak pět šest řádků. Kromě toho si vedu podle roku, kdy jsem film viděl, ještě záznamy na papírových dvojlistech, ale to jsou jen seznamy snímků a míst, kde…