Z krize vyjdeme úspěšně
Je zjevné, že by ráda řekla víc, než jí její pozice dovoluje. Jenže jako místopředsedkyně Evropské komise musí Kristalina Georgieva pečlivě vážit slova. A právě ohledy na často protichůdné zájmy mnoha hráčů v EU jsou nakonec podle ní jedním z důvodů, proč se vrcholným evropským politikům dlouhodobě nedaří lidem vysvětlit prospěch, který jim Unie přináší.
Z vašeho twitterového účtu je patrné, že vás zasáhla smrt boxerského šampiona Muhammada Aliho. Co z jeho života vás oslovilo?
Obyčejní lidé někdy dokážou neobyčejné věci: Muhammad Ali zásadně změnil vlastní život i životy lidí kolem sebe. A také že lidé často nejsou takoví, jací se na první pohled zdají být. V Alim všichni viděli hlavně svaly, ale za nimi se skrývala pozoruhodná mysl a silná osobnost.
Ali vyznával muslimskou víru. A my nyní debatujeme, jak jeho souvěrci změní Evropu. Jeden konkrétní příklad soužití s muslimy ovšem bývá málokdy zmiňován. V Bulharsku, odkud pocházíte, žije jedna z největších muslimských komunit v Evropě, bezmála milion lidí. Vyplývá z bulharské zkušenosti nějaké univerzální poučení?
Bulharská zkušenost je velmi specifická, ale má i univerzální rozměr. Na konci 19. století upadala osmanská říše a Bulharsko se po bezmála pěti stech letech osvobodilo od turecké nadvlády. Část Turků odešla, ale hodně se jich rozhodlo na bulharském území zůstat. Těmto lidem to mohli Bulhaři pěkně osladit, ale neudělali to – místo toho otevřeli svá srdce a rozhodli se žít se svými muslimskými sousedy v míru.
Na pronásledování došlo až za komunismu, kdy byli příslušníci turecké menšiny kupříkladu donuceni změnit svá jména na bulharská. Většinová bulharská společnost však tyto kroky odsuzovala a okamžitě po pádu režimu se mohli lidé ke svým původním jménům vrátit. To jsou univerzální…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
