Překvapení z univerzitního chlívku
Narození prvního prasete s lidskou slinivkou je zřejmě jen otázkou času
Už na jaře 2014 jsem nemohla v noci spát a přemýšlela jsem o tom, zda je ospravedlnitelné, abych zůstala mimo etickou bouři, která se rozpoutala kolem technologie, již jsem pomohla vytvořit,“ citoval Respekt počátkem roku americkou bioložku jménem Jennifer Doudna. Právě ona stála před několika lety u zrodu převratné metody CRISPR, s jejíž pomocí lze velmi rychle a levně upravovat dědičnou informaci.
Opodstatněnost jejích obav nejnověji potvrzuje výzkum probíhající na Kalifornské univerzitě. Tamní vědci se pomocí této metody pokoušejí získat lidské orgány vhodné pro transplantace – vypěstovat je v tělech prasat. Přesněji, zatím pouze v organismu zárodků vyvíjejících se v dělohách prasnic. Kdyby uspěli, vyřešili by současně problém chronického nedostatku orgánů a imunitní reakce; orgán lze v těle prasete připravit tak, že půjde o pacientovu vlastní tkáň, kterou jeho tělo neodmítne.
Pro popularizátora vědy jsou tu pohromadě všechny znaky dobrého příběhu: Figuruje tu několik nových převratných technik, navíc mluvíme o kombinaci zvířete a člověka, tedy vlastně o chimérách – mytických stvořeních, která vzrušovala básníky už v antice. A konečně je tu fantastická možnost, na kterou upozornily americké Národní ústavy zdraví, jeden z nejdůležitějších sponzorů biomedicínského výzkumu v USA: lidské kmenové buňky, které vědci do prasečích embryí vkládají, mohou teoreticky způsobit, že se v prasečím zárodku začne vyvíjet nejen třeba lidská slinivka, ale také cosi na způsob lidského…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
