Všechny zachránit nemůžeme
Jak Američané zjistili, že severozápadu jejich země hrozí jedno z nejničivějších zemětřesení všech dob
Americký geolog Chris Goldfinger stojí před kongresovou halou v Japonsku, země se mu vlní pod nohama a on nevěřícně hledí na hodinky. Sílu zemětřesení je orientačně možné odhadnout podle toho, jak dlouho trvá. Patnáct vteřin stačí na sedmý stupeň Richterovy stupnice, při němž umírají lidé a škody se mohou šplhat do miliard. Na osmý stupeň, který znamená desetkrát silnější otřesy, odkazuje zemětřesení v délce alespoň dvou minut. Minutová ručička na Goldfingerově zápěstí přitom právě obkroužila ciferník potřetí a dunění neustává.
Píše se rok 2011. Zemětřesení zastihlo světovou seizmologickou smetánku přímo uprostřed konference a účastníkům s přibývajícími vteřinami mrznou světácké úsměvy na rtech. Podle špiček seizmologie nemělo Japonsko nikdy zažít silnější zemětřesení než 8,5 stupně. To je hodně, když je ale země připravená, nemusí být výsledkem úplná katastrofa. Devítka tu však být nikdy neměla. Vědci tuší, že tohle nemůže dopadnout dobře.
Za pár desítek minut vědci skutečně v přímém přenosu na mobilech sledují, jak na Japonsko dopadají vlny tsunami a ničí města na pobřeží. Následuje jaderná katastrofa v elektrárně Fukušima, jejíž ochranné bariéry s tak vysokými vlnami nepočítaly. Na konci dramatu bude 18 tisíc mrtvých.
Popsaná scéna pochází z článku The Really Big One (Skutečně pořádná šlupka) zveřejněného loni v létě v týdeníku The New Yorker. Před několika týdny získal Pulitzerovu cenu, hlavním důvodem ale není Japonsko. Když Goldfinger hledí v textu na hodinky,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
