Hello, zi sis náměstek
Česko promeškalo příležitost přimět všechny své špičkové úředníky mluvit anglicky
Cyril Svoboda se nad tím ještě dnes rozčiluje. „Kdykoli jsem zmínil potřebu umět mluvit ve státní správě cizími jazyky, kolegové z vlády se na mě sesypali, proč to zase vytahuju. Brali to ode mě jako projev nafoukanosti,“ vzpomíná bývalý šéf diplomacie na svoji snahu přesvědčit ostatní ministry, aby se do úřednického zákona z roku 2002 zařadil plošný požadavek na znalost cizích řečí. „Pár ministrů řeklo, že je důležitá odbornost a na ostatní budou tlumočníci. Zbytek jenom kroutil hlavou,“ dodává Svoboda ke své tehdejší prohře.
Jsme o čtrnáct let dál, Česko se mezitím stalo členem Evropské unie, situace se ale v základních obrysech nezměnila. Nový služební zákon, který začal platit loni a měl by zdejší byrokracii zkvalitnit, žádné jazykové znalosti plošně nevyžaduje. A to dokonce ani u odborných náměstků, kteří tvoří vrchol úřednické pyramidy, mají jménem ministrů komunikovat s Evropou a zbytkem světa a právě teď procházejí přezkoušením.
Stačí maturita


Jakub Kulhánek toho v poslední době zřejmě moc nenaspal. V pátek absolvoval pohovor před komisí na ministerstvu zahraničí, ve kterém měl jako náměstek pro bezpečnostní politiku obhájit svůj post. Třiatřicetiletý sociální demokrat a bývalý poradce předsedy Poslanecké sněmovny si tím chce splnit kariérní sen. Uchazečů však bylo víc, výsledek ještě není známý a Kulhánek má k nervozitě důvod. Ministerstvo zahraničních věcí totiž stanovilo pro diplomaty nad rámec zákona vlastní požadavky na znalost cizích jazyků a po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















