Mohou si Němci dělat legraci z Hitlera? Nebo je to dodnes nezodpovědné, politicky riskantní a hluboko za čarou vkusu? A k čemu taková legrace vlastně je? Německá sci-fi komedie Už je tady zas vycházející ze stejnojmenného románu a premisy, že se Hitler v roce 1945 nezabil, ale usnul a po sedmdesáti letech se vrací na scénu, na výše zmíněné (v Německu celkem frekventované) otázky odpovídá jasným ano.
Je to ale jen zdání – jak film ubíhá před očima, „ano“ se pod náporem politické korektnosti mění v „ano, ale…“. Polofikční formát à la Borat britského komika Sachy Barona Cohena, který autoři pro část filmu zvolili, přitom slibuje víc. Třeba šanci lehce senzacechtivé téma a hitlerovský stereotyp pootočit a konfrontací současných Němců s Hitlerovým charismatem přispět do debaty, zda jsou v migrační vlnou rozkolísané Evropě obavy z návratu touhy po silném vůdci skutečně opodstatněné. Touha tvůrců navést diváky na správnou cestu ovšem naznačené naděje přidusí.
Dnes jako tehdy
Kniha Timura Vermese Už je tady zas se v roce 2011, kdy vyšla, stala v Německu bestsellerem. Prodaly se přes dva miliony výtisků a statisíce audionahrávek a potvrdil se známý fakt, že Hitler stále spolehlivě táhne. To je ostatně i důvodem, proč se film po podzimní premiéře v Německu nyní objevuje v české distribuci. Značný zájem německých diváků – za první dva týdny snímek utržil v přepočtu přes tři sta milionů korun – vyvolal před pár měsíci v době startující migrační…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
