Jeho boj

V Německu i jinde probíhají už po léta diskuse, zda vydat či nevydat Hitlerův Mein Kampf, kdysi „kanonický“ text německého nacismu. Co vlastně výlevy zkrachovalého gymnazisty a malíře obsahují tak démonického, že hrozí destabilizovat zemi po téměř sedmdesáti letech demokratického vývoje a výchovy? V době svého rakouského pobytu jsem knihu, která je v německy mluvících zemích v mnohé domácí knihovně a za mnohým trámem, také četl a jediné, co mne na ní zaujalo, byla nápadná stylistická podobnost s romány Karla Maye – byla to jediná beletrie, kterou Hitler ve větším množství četl. Nezakázat raději preventivně i mayovky? Není kámen úrazu boje proti nacismu, stejně jako boje proti drogám, v tom, že tvoří lákavé ostrůvky zakázanosti v jinak zcela permisivním prostředí? Když nám to zakazují, to tedy musí být… Úměrně k tomu roste i zájem. Vypovídací hodnota odkazu v Googlu má jistě své meze, ale přesto ji zde uvedu (ke 22. 2. letošního roku, v milionech, zaokrouhleno): Hitler – 150, Marx – 102, Freud – 52, Stalin – 42, Lenin – 37, Goethe – 11 (pro zajímavost a srovnání: cannabis – 66, heroin – 47, kokain – 10).

Stín poslední světové války leží, myšlenkově stále jen málo zpracován, nad celou Evropou a s léty se jeví spíš prodlužovat a houstnout, už proto, že pamětníci téměř vymřeli.…