Neviditelná hvězda
„Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je to, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.“ Slova amerického spisovatele Jeroma Davida Salingera (1919– 2010) už platí pro jiné. Autor kultovního románu Kdo chytá v žitě zemřel minulý týden ve věku úctyhodných jednadevadesáti let. Z toho více než polovinu století žil v „příkoří“, lépe řečeno striktně dodržovaném ústraní. Jeho gustu zkrátka nesedlo, že se stal slavným.
Když totiž v roce 1951 román vyšel, jak se ukázalo první a zároveň poslední, Salinger se proměnil v neviditelnou hvězdou. Dílo obletělo celou planetu. Příběhu o zkušenostech Holdena Caulfielda po vyloučení z elitní školy a jeho efemérním pobytu v New Yorku se od té doby prodalo na 65 milionů výtisků. Namísto rozhovorů, autogramiád a pózování před fotoaparáty spisovatel z veřejného života zmizel. Doslova se zakopal ve svém domě v Cornishi, z něhož se stala nedobytná pevnost.
Tam napsal ještě několik povídkových souborů, ty však ze stínu prvotiny kvalitou nikdy nevystoupily. Něco v tom asketickém a zpočátku nezařízeném domě bez elektřiny a tekoucí vody ovšem dělat musel. Podle vzpomínek své druhé ženy vstával časně ráno a v malém betonovém bunkru se skleněnou střechou trávil nad psacím strojem deset až patnáct hodin denně. Kdoví, třeba až teprve teď začnou vycházet jeho další knihy.
V Salingerovi ale každopádně odchází poslední z velikánů americké literatury, jejichž životní osudy i díla spojuje druhá světová válka. Patří k nim například Norman Mailer, Joseph Heller, Kurt Vonnegut, svým způsobem i John Updike. Až na posledně jmenovaného se totiž všichni válečného běsnění zúčastnili. Budoucí samotář z Cornishe se vylodil v Normandii a podílel se na osvobození Paříže.
Kdo chytá v žitě sice není válečný román jako třeba Hellerova Hlava XXII, ale mladík Caufield svým sarkasmem a současně pronikavým pohledem na svět dospělých jasně sděluje, že mezi lidmi něco není v pořádku, a dříve či později je proto možné očekávat cokoli. Někdy se tomuto stavu vědění říká ztráta iluzí, jindy poznání. Na základě toho si lze podle svého gusta i životních možností vybrat další životní cestu. J. D. Salinger se uzavřel do mlčení. A zároveň jeho hlas skrze Holdena rezonoval a bude rezonovat po celém světě. Pozoruhodný výkon.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
