Hra pro čtyři ruce, pár vypravěčů a čtenáře
Prozaická prvotina Jana Němce, redaktora literárního měsíčníku Host a občasného přispěvatele Respektu, vypadá na první pohled dokonale chaoticky. Jako hra na nenaladěný klavír. Devět povídek spolu zdánlivě nesouvisí. Postavy si nejsou podobné, nezažívají stejné problémy, nepocházejí z podobného kulturního, natož sociálního prostředí. Němec svižně přeskakuje od tématu k tématu. Zkouší čtenářovu pozornost, jeho schopnost číst mezi řádky a spojovat prvoplánově nesouvisející významy. Muž, jenž vzpomíná na bizarní brigádu spočívající v čichání podivných pachů, ruský divadelník, který do Čech přijíždí realizovat Dostojevského hru, nebo rezignovaný televizní scenárista, vyprávějící na počkání příběhy náhodným spolucestujícím v autobuse, totiž přece jen mají něco společného. Všechny povídky zachycují člověka v okamžiku životní změny. V krutém momentě, kdy se dozví o ženině nevěře, nebo ve chvíli, kdy opouští zemi, aby se vydal hledat dávnou lásku do Paříže. Zastihují jej v pohybu. Na dálnici, ve vlaku, při kontemplativním vyhlížení z okýnka autobusu.
Němcovy postavy nespojuje čas ani prostor, ale způsob, jakým reflektují samy sebe, jak nás ochotně nechávají nahlédnout do vlastní minulosti, jak nás po malých, ale dobře promyšlených krůčcích seznamují se svou vlastní historií.Promlouvají nesentimentálně, třebaže melancholicky a dojímavě. Střelka na pomyslném vypravěčském kruhu se ve Hře pro čtyři ruce pravidelně otáčí a dynamicky cuká. Němec ovšem akcentuje vzácně pozitivní stránku eklekticismu. Zmnoženou perspektivu vypravěčů umocňuje sympatickou stylistickou pečlivostí. Postavy jednotlivých povídek prožívají něco jiného, a tak zkrátka i jinak mluví. Propojení příběhů cyklu povídek Hra pro čtyři ruce není násilné, spíše naopak. Kniha má nenápadný podtitul „málem milostné povídky“, který prozrazuje mnohem více, než by se mohlo zdát. Němec nesklouzává ke konkretizaci, k explicitním všeobecně platným a jednoznačným řešením. Jeho cyklus povídek spojuje spíše tichý pocit osamění a zostřený cit pro smyslovou metaforičnost. Každá mince má dvě strany, říká nenápadně, ale důsledně. Počáteční chaos nakonec plynule a nepozorovaně přejde do příjemné harmonické souhry.
JAN NĚMEC: HRA PRO ČTYŘI RUCE
Druhé město, 224 s. Autorka je bohemistka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
