Editorial: Brzy se stanu spolupachatelem
Je to velmi zvláštní pocit – už nyní vím, že se za několik týdnů stanu spolupachatelem podvodu. Politici hlavního města totiž jeho obyvatele postavili před nepříjemnou volbu: Buď budou jezdit na černo a porušovat tak zákony, nebo si pořídí kartu Opencard, čímž se stávají podílníky na výstavní habaďúře. Karta měla původně stát několik desítek milionů korun, ale nakonec jsou to milionů stovky. Dokonce i nezávislý audit potvrdil, že projekt je neprůhledný a nevýhodný pro město, zatímco firmy napojené na radnici přišly k velmi slušnému zisku.
Byť jde jen o kartu používanou v Praze, hrozí, že se rozšíří do dalších měst. Navíc je tu obecný problém: Jak se bránit tomu, abych nepodpořil akci šíbrů? Kam může zajít moje občanská neposlušnost? Magistrát, konkrétně politici ODS, z lidí dělají spolupachatele, což je nepřijatelné.
Když už se člověk donutí, aby si pořídil Opencard, protože na černo se nejezdí, musí se magistrátu upsat k věcem, které s cestováním vůbec nesouvisejí. Zapomeňte na tvrzení, že pravice chce méně byrokracie a nechává lidem větší volnost. Pražští radní chtějí po cestujících, aby se dokonce zavázali k tomu, že budou povinně navštěvovat internetové stránky dopravního podniku. Z karty také město může bez vědomí vlastníka stahovat peníze za aktivity, které také s cestováním nesouvisejí – třeba dlužné poplatky za odvoz odpadků a podobně.
Možná že příští podmínkou (ty se prý mohou měnit neustále) bude, že po vstupu do metra či tramvaje budeme zpívat odrhovačku z Drákuly, tentokrát ale na adresu Pavla Béma: „Jak vzácný dar mi byl dán / dar přízně tvé, jsi můj pán / co dám ti já, jen úzkost mám / mě soudit smíš, jsi můj pán.“
Chvílemi to vypadá, že jsme se nevědomky stali součástí podivného testu, který má zjistit, co všechno Pražané vydrží. Zatím z toho nevycházíme příliš dobře. I když… možná se situace mění, o čemž by svědčil fakt, že povinné pořízení Opencard nastane až po komunálních volbách. Politici ODS se tak zřejmě obávají, že by jim aféra mohla ubrat nějaké ty hlasy.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje
ERIK TABERY
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
