Na stezce jedů

"Náhodou mi jeden člověk nabídl svou chatu v horách. S pomocí kamarádů jsem se tam nastěhoval. Měl jsem základní kuchyňské vybavení a vodu ze studny. Přátelé mi poskytli všechny možné druhy materiálů ke zkoumání. Jeden chemik mi nabídl občasné využití své laboratoře. Jeden psychiatr mi nabídl pomoc v případě, že bych se zbláznil úplně. I tak jsem byl trochu domýšlivý a nad vchodové dveře si umístil cedulku ,Démoni jsou zde vítáni‘. Jak se brzy ukázalo, démoni mou adresu už dávno znali.“

Trilogie amerického autora Dalea Pendella, jejíž závěrečný díl věnovaný kategorii "fantastika a daimonika“ právě vyšel, představuje asi nejvýstižnější drogovou encyklopedii. Pod výstižností si ovšem nepředstavujme serióznost, takové slovo by v autorovi odkojeném atmosférou 60. let pravděpodobně vyvolalo jen hurónský smích. Pendell je z jistého pohledu šílený dobrodruh, který - jak naznačuje citovaná předmluva - nejen důkladně teoreticky prostudoval, ale hlavně osobně vyzkoušel snad všechny vědomí měnící rostliny, které planeta Země skýtá. Tato zkušenost z něj ovšem činí také zasvěceného průvodce tajemnou a nebezpečnou říší. Pendell dobře ví, že proměnlivost a nevyzpytatelnost jsou jedinými spolehlivými konstantami na "stezce jedů“, kde se potkávají hluboké vhledy se stejně hlubokými pády.

Halucinogenní lysohlávky, amazonská ayahuasca, meskalinové kaktusy, syrská…