Život na vsi
Probouzím se do šera. V chalupě je ticho, které zatím ruší jen oddychování mojí ženy a synka. Jakmile pode mnou zavrže podlaha, ozvou se psi dole v síni. Vítáme se, pustím je na dvůr a jdu do světnice zatopit v kachlových kamnech.
Probouzím se do šera. V chalupě je ticho, které zatím ruší jen oddychování mojí ženy a synka. Jakmile pode mnou zavrže podlaha, ozvou se psi dole v síni. Vítáme se, pustím je na dvůr a jdu do světnice zatopit v kachlových kamnech. Napouštím vlažnou vodu pro kozy, s třicetilitrovou konví půjdu do chléva ve stodole třikrát. Kozy klidně leží v obvyklých skupinkách, přežvykují a mečí na pozdrav. Včerejší kůzlata se mají k světu, až porodí všech pětadvacet koz, bude z vás už slušný stádečko, těším se nahlas při krmení. Metrákovej kozel je protivně dotěrnej, musím ho večer ustájit zvlášť, říkám si.
V konvičce na kamnech už se vaří voda na kafe, dva chleby s marmeládou, rychle ubalit cigáro a už mi psi hlásí, že je tu Ludva, soused, ekofarmář a kamarád. Jedeme na Boží Dar, podívat se na ovčí farmu a sýrárnu. Sjíždíme ze středohorských kopečků, míjíme Lovochemii a jedeme nevlídnou mosteckou pánví podél Krušných hor. Připojuje se k nám Ludvův kamarád, náš průvodce. Přes Jáchymov vystoupáme na hřebeny, nad ten vlhce špinavej a studenej marast pod kopcema, oči nás náhle bolí z ostrýho sluníčka a oslňujícího sněhu na pláních, je vymeteno, azuro. Z Plešivce shlížíme na hřebeny hor a pánevní údolí se topí v mléčném moři.
V místní restauraci jsme sami, připojuje se k nám Kuba, též kozičkář, takže jsme komplet. Kriticky zkoumám kvalitu své obligátní svíčkové s osmi, celkem ujde. Do čtvrtého knedlíku…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
