Grygarovo gesto pomůže ukončit krizi kolem Akademie věd ČR

Je to skoro námět na divadelní hru: známý astrofyzik Jiří Grygar odmítá půl milionu korun, které mu chtěl za jeho celoživotní vědeckou a popularizační činnost věnovat poradní orgán vlády, nyní velmi neoblíbený a kritizovaný. Třiasedmdesátiletý badatel tím vlastně říká, že nehodlá v závěru kariéry udělat něco, za co by se musel stydět. Na druhé straně jeviště stojí udivený premiér, jehož nelze podezřívat z účasti v nějakém protivědeckém spiknutí. Jak této nejednoznačné situaci rozumět a jak vážný je problém, na který Grygar svým gestem upozorňuje?

Důvody, pro které astrofyzik odmítl přijmout cenu vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, lze pochopit. Rada, skládající se především ze zástupců průmyslu a vysokých škol, jejímž současným předsedou je právě premiér Fischer, postavila letos svým novým modelem financování Akademii věd ČR, kde Jiří Grygar už půlstoletí pracuje, před reálnou hrozbu zániku. Hrozilo, že ji stát nechá během příštích tří let „vyhladovět“ až k naprostému zhroucení. Vědci z akademie podezřívají radu, že jejím skrytým cílem je akademii zničit a peníze přesunout do průmyslu – ani ne tak na aplikovaný výzkum, jak se často říká, ten probíhá spíš v akademii a na univerzitách, ale hlavně na různé inovace a technická vylepšení, které by si firmy měly více méně platit samy.

Vládní vědecká rada kromě toho bezesporu nese část odpovědnosti za to, že se probíhající reforma vědy zatím moc nedaří. Za vlády Mirka Topolánka slibovala, že se radikálně zprůhlední soustava kanálů, jimiž tečou do vědy státní peníze. To se moc nepodařilo. Zadruhé, metodiku hodnocení vědy přezdívanou „kafemlejnek“, která mohla docela dobře sloužit k očištění naší vědecké scény od nejslabších pracovišť, chce rada povýšit na univerzální nástroj porovnávající nesrovnatelné, robota, jenž má automaticky přidělovat vědcům finance, což nemá ve světě obdoby. A do třetice projevuje tento vlivný orgán kromobyčejný talent urazit a pobouřit každého, komu na akademii záleží.

V létě například rada reagovala na skutečnost, že si pracovníci akademie „dovolili“ o svém pohledu na situaci hovořit se zpravodajem prestižního vědeckého časopisu Nature, obviněním, že poškozují dobré jméno ČR v zahraničí, což připomíná komunistickou normalizační rétoriku. Nedávno zase rada na svém webu zveřejnila text plný zavádějících tvrzení napadajících akademii, v němž navíc některé věty vůbec nedávají smysl, jako by jej autor po sobě ani nečetl.

A teď reformy
Podíváme-li se však na zápletku dramatu podrobněji, zjišťujeme, že situace není tak vyostřená, jak vypadá. Debaty o tom, zda by nebylo rozumné akademii zrušit, se vedou od začátku 90. let a část politiků by si to skutečně přála. Nezdá se však, že by měl tento tábor momentálně navrch.

Vláda začátkem října slíbila, že akademikům sebere podstatně méně peněz, než v létě hrozilo, a parlamentní výbor pro vědu dokonce před dvěma týdny vyzval Poslaneckou sněmovnu, aby vládě doporučila od škrtů více méně upustit. V letech 2011 a 2012 by tak akademie mohla dostat stejně peněz jako letos. Ani to sice není úplně příjemná perspektiva, dosud příliv financí každoročně sílil – na druhou stranu akademie potřebuje reformy. Její starou bolestí je skutečnost, že se na místa vedoucích týmů zřídka vypisují mezinárodní konkurzy, a mladí vědci si proto málokdy mohou založit vlastní výzkumnou skupinu (což je ovšem problém celé české vědy).

Dalším nadějným signálem je, že neoficiálně vzniká spravedlivější systém hodnocení vědy, který by nahradil nenáviděný „kafemlejnek“. Důležitou roli by v něm hrály komise složené z mezinárodně uznávaných badatelů.

V reakci na gesto Jiřího Grygara slíbil premiér Fischer, že se bude problémem zabývat. Zda to myslí vážně, se ukáže začátkem prosince. Tehdy má totiž jmenovat nové členy rady, protože těm stávajícím končí mandát. Měl by vybrat osobnosti, které vědecká komunita respektuje, a hlavně lidi, kteří budou mít na práci v radě čas. Stávající členové ho údajně moc nemají, a hodně pravomocí se tak soustřeďuje v rukou jediného člověka, sekretáře rady Marka Blažky. Zajímavé návrhy na nové členy má premiér na stole: akademie doporučuje do patnáctičlenné rady zhruba šest lidí, mezi nimi i vědce z průmyslu a vysokých škol.

Jak se bude příběh dále vyvíjet, se však nejspíš rozhodne až po volbách. To, jestli má mít Česko uznávanou a kvalitní Akademii věd, je politické rozhodnutí, o které se možná bude znovu hrát v příštím parlamentu. Třeba zjistíme, že Jiří Grygar se svým obdivuhodným gestem i současný premiér byli jen statisty v příběhu, jehož zápletku ve skutečnosti píší lidé z nepříliš průhledného propletence politiky a byznysu. Zatím to ale spíš vypadá, že akademie přežije a třeba se i změní k lepšímu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Martin Uhlíř

redaktor

uhlir
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 792

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte