Posledních několik týdnů jsme se snažili marně zjistit, jak je možné, že zdejším sociálním demokratům najednou nevadí (jejich strana ji přesněji řečeno dokonce vítala) strategie Václava Klause, kterou chtěl oddálit ratifikaci Lisabonské smlouvy. Nešlo jen o to, že prezident ohrozil funkčnost Unie, ale také o to, že kvůli té Klausem tak prosazované výjimce z Listiny základních práv EU budou mít zdejší občané menší práva než jejich evropské protějšky. A kdo nás dnes a denně přesvědčuje o tom, že v politice hájí jen sociální zájmy lidu? ČSSD Jiřího Paroubka.

Když v pátek česká vláda pracně přesvědčila Unii, aby nám Klausovo omezení zdejších občanů schválila, zareagovalo na to vedení ČSSD ostrou kritikou Fischerova kabinetu: prý svým prosazením výjimky „přistoupil na jen těžko přijatelnou konstrukci vyloučení celého souhrnu zejména rozsáhlých sociálních práv nové generace“.

Tak teď už máme odpověď na výše uvedenou nejasnost. Vedení sociálních demokratů prostě bylo celou dobu svého souznění s Klausem naprosto mimo realitu. Zatímco se socialisté mylně radovali nad tím, že Klaus za ně vyřešil Benešovy dekrety, získala česká veřejnost výjimku garantující nám to, co máme už garantováno léta, ale beroucí nám výhody a práva, na které jsme mohli a měli mít nárok. Stínový ministr zahraničí ČSSD Zaorálek by v této věci zasloužil medaili za výstup připomínající ze všeho nejvíc známý vtip: Nechci slevu zadarmo. K jednání v Bruselu najdete článek Kateřiny Šafaříkové na str. 20–21.

Z druhé půlky časopisu bych vás rád upozornil na profil známého dánského dokumentaristy Jørgena Letha, který připravil náš filmový expert Jan Gregor. S dokumentaristou se sešel a mluvil na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

K zajímavému festivalu ještě jednu drobnou poznámku. Zahajování různých akcí, festivalů a předávání cen se s postupem času stává v lepším případě otřepanou událostí a v horším estrádou trapnosti. V Jihlavě se ale úvod díky Jiřímu Havelkovi a Ondřeji Cihlářovi (oba mladí divadelníci) proměnil v osvěžující a vtipnou akci, která stála jen na nich dvou a zejména na jejich situačních reakcích. To by rozhodně nemělo zapadnout, až bude třeba Česká televize hledat něco nového, neokoukaného.

Při této příležitosti se sluší pogratulovat redaktoru ČT Davidu Macháčkovi, který na festivalu dostal Cenu týdeníku Respekt za nejlepší televizní reportáž. Porotu zaujala jeho práce o absurdním nařízení ministerstva práce, které kvůli několikakorunovým dluhům odmítalo vyplácet dotace firmám zaměstnávajícím zdravotně postižené.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje

ERIK TABERY