Barack Obama zmírňuje americkou politiku vůči Kubě, kde na uvolnění komunistického režimu čeká první dospělá generace narozená po rozpadu východního bloku. Co chtějí změnit mladí Kubánci?

Centrum staré Havany, šest hodin ráno. Ještě je tma, ulice jsou kromě opilců a policistů prázdné, z nedaleké pekárny je cítit teplá vůně chleba. Pro Célii začíná denní rutina. Jde nakupovat, připraví hostům snídani, vycídí koupelnu, nachystá jídlo svému sedmnáctiletému synovi a odchází do práce. Célii je sedmačtyřicet, pracuje jako lékařka v nemocnici a přednáší na univerzitě. Jejím oborem je pediatrie, jenže, jak říká, je to spíš koníček než práce. Vydělá si v přepočtu třicet dolarů měsíčně, což je na Kubě sice nadprůměrná částka, ale vystačí jen na základní věci. Rodina proto pronajímá dvě místnosti ve svém velkém, ale chátrajícím bytě cizincům.

Céliin případ je jedním z mnoha. Za normální práci na Kubě nedostanete skoro nic, což je frustrující, zvlášť když v místních „tuzexech“ pro cizince a na černém trhu leží lákavé zboží, jenže za tvrdou měnu. Za místní elitu jsou považováni ti, kteří přicházejí do styku s turisty, hlavně taxikáři a zaměstnanci hotelů, neboť mají nejlepší přístup k místním „bonům“, tzv. konvertibilním pesům. Céliin syn Javier proto nechce jít na vysokou školu, hodlá pracovat s cizinci v některém…