Před čtyřiceti lety se prodral v Československu k moci Gustáv Husák, člověk, který každému něco slíbil a všichni jej pokládali za přijatelného. Vzápětí naplno začala normalizace.
Je dopoledne 21. srpna 1968 a po ulicích československých měst se valí vojska pěti států Varšavské smlouvy. Na jedné bratislavské křižovatce pozorují dunící tanky a obrněná vozidla dva muži. Vedoucí oddělení ÚV KSS Miro Kusý a místopředseda československé vlády Gustáv Husák. Jak později Kusý vzpomínal, jeho litanie o beznadějnosti situace Husák náhle přerušil a řekl: „Já tento národ zachráním, i kdyby mi měl kvůli tomu plivnout do očí."
Tenkrát v Bratislavě musel vypadat jako blouznivý vizionář. Po druhé světové válce sice zastával důležité funkce ve slovenském Sboru pověřenců, několikrát stál v jeho čele, ale v roce 1951 byl zatčen, obviněn z „buržoazního nacionalismu" a dostal doživotí. Po amnestii, která v roce 1960 trest zrušila, a pozdější stranické rehabilitaci ambiciózní Husák odmítl post náměstka ministra financí a na dlouhá léta zmizel v Ústavu státu a práva slovenské Akademie věd.
I když byl místopředsedou vlády, důležité události 21. srpna 1968 se odehrávají bez něj. Vedoucí vládní a straničtí politici jsou odvlečeni do Moskvy, v…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
