Bible třetího tisíciletí

Když v dubnu 1950 v rámci perzekuční „akce K“ státní bezpečnosti za asistence milicionářů zlikvidovala na 219 řeholních domů a do koncentračních táborů internovala 2376 řeholníků, následovalo rabování a plenění klášterů. Mimo jiné tak estébáci na korby náklaďáků vidlemi házeli bohatství nevyčíslitelné historické ceny – staleté sbírky klášterních knihoven.

Mezi rukopisy, folianty a knihami se povalovaly i hebrejské, řecké či latinské texty Bible. Zdálo se, že osud jedné z nejčtenějších knih v dějinách lidstva byl v českých zemích definitivně zpečetěn. Následná a úspěšně prováděná sekularizace společnosti tomu ostatně napovídala.

Poměry se od té doby naštěstí změnily, ale ruku na srdce, kolik lidí, vyjma věřících a badatelů, se k biblickému poselství pravidelně vrací? Kdo se dnes ve volném čase ponoří do onoho starého mytologického příběhu o genezi světa, dějinách a smyslu života, v němž koncepce dobra a zla po dva tisíce let usilovala o formování člověka?

Pohrouží se třeba jen pro srovnání, že všechna náboženství a velké filozofie mají společný základ. Že podoby lidského zla jsou po staletí neměnné a cesta, jak z této fatality ven, je stanovenými vzory chování, přikázání či zásadami vesměs stejná napříč všemi civilizacemi. Což samo o sobě představuje hluboké poučení i návod k životu, aniž by přitom člověk musel být stoupencem křesťanské představy spasení.