Pro střední a východní Evropu bude rok 2000 nejlepší od pádu berlínské zdi, ohlásila na sklonku loňského roku ekonomická komise OSN. Alespoň pokud budeme bývalé komunistické země chápat jako jeden blok (od Albánii po Uzbekistán) a pokud budeme jejich blahobyt měřit pouze hrubým domácím produktem: hospodářství celého postkomunistického regionu má vzrůst o 2,75 %.
Tři zóny vlivu
Ekonomická komise OSN si už nekladla otázku, zda má kategorie „bývalý komunistický blok“ ještě nějaký smysl. Statistiky totiž dobře ukazují, jak na země tohoto pomyslného bloku působí tři zóny vlivu: Evropská unie (loni se zde růst HDP znatelně zpomalil, což se projevilo zvláště u kandidátů na členství, jejichž ekonomiky jsou už s EU pevně obchodně spojeny), Rusko (tamní předloňská měnová krize zmrazila i ekonomiky sousedů) a bývalá Jugoslávie (loňská válka o Kosovo dopadla na celou jihovýchodní Evropu). Podívejme se nejprve na postsovětskou zónu. Ještě počátkem roku 1999 Rusko pochmurně očekávala pokračování poklesu HDP, nakonec však tamní ekonomika - zejména díky zdražení ropy - dokonce slabě vzrostla. Na letošek si věští růst 1,5–3 %. Tento mírný optimismus kopíruje - téměř se stejnými čísly - i bezprostředně navázaná Ukrajina, Bělorusko, Kazachstán či Moldavsko. Státy bývalého SSSR vykazují na papíře poměrně nízkou nezaměstnanost (nejvíce Rusko: 12,4 %, nejméně Bělorusko 2,1 a Ázerbájdžán 1,2), miliony oficiálně zaměstnaných však nedostávají mzdu. Postsovětské státy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
