Poněkud riskantní podnik

Když Andrew Maynard v říjnu loňského roku vyčítavě mával balíčkem uhlíkových nanotrubiček před americkými politiky, kteří se sešli na slyšení v Kongresu, hodlal upozornit na něco důležitého. Maynard, který je odborníkem v oboru nanotechnologií a působí v Mezinárodním vědeckém středisku Woodrowa Wilsona (Woodrow Wilson International Centre for Scholars) ve Washingtonu, miniaturní trubičky pořídil na internetu. Přišly mu poštou spolu s bezpečnostními instrukcemi, v nichž byly popsány jako grafit neboli materiál, který nevyžaduje žádnou zvláštní opatrnost mimo opatření běžná při práci s nepříjemným prachem.

Dramatické vystoupení doktora Maynarda mělo upozornit na rostoucí obavy spojené s bezpečností nanotechnologií využívaných v praxi. Britská královská společnost doporučuje považovat nanočástice za nové látky.Informace přiložené k volně zakoupenému výrobku byly v lepším případě neurčité, v horším svědčily o neuvěřitelné nedbalosti. Tak zaprvé, popsat uhlíkové nanotrubičky jako grafit je jako napsat o kusu uhlí, že se jedná o diamant. Grafit je sice forma uhlíku, tedy prvku použitého při výrobě nanotrubiček, ty jsou však přibližně milionkrát tenčí než grafitová tuha v běžné tužce. Uhlíkové nanotrubičky mohou být zcela bezpečné, nebo také mohou mít vlastnosti podobné azbestu. Nikdo neví. Dokonce ani výrobci, regulátoři a vlády si nejsou jisti, jak…