Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Společnost, Úspěch

Ostrov zeleného luxusu

Celé to připomíná uzavřený okruh, kde se podnikání a schopnost promyšlené sebepropagace spojuje s ambicí vytvořit kus kulturní krajiny. Zboží s certifikátem přírodní kosmetiky, přitažlivý design a obaly (které kladou důraz na přírodní materiály, sklo či nebělený papír) zabírají na zákazníky na asijských trzích stejně dobře jako v Evropě.

  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt
  • Autor: Respekt
• Autor: Respekt

Fotografie: S výrobou to nehodláme přehánět. (Manželé Hradečtí) - Autor: Milan Jaroš

Přes pečlivě střižený trávník vykukují ostrůvky záhonů s nejrůznějšími bylinami. Nad nimi se sklánějí ženy v zástěrách, kolem jsou keřové zídky, které oddělují květinovou část zahrady od zeleninových řádků vysázených do přesných přímek. Míjíme pole s jahodami, napravo je remízek, v dáli vidíme ovocný sad a po levé ruce se stáčíme do rodícího se arboreta exotických stromů. Jsme v malé polabské vesnici Ostrá a to, co sledujeme, je splněný sen manželů DanyJana Hradeckých.

Cesta k němu začala přesně před 16 lety, když si tito dva absolventi Vysoké školy zemědělské v Ostré pod jménem Botanicus otevřeli malou manufakturu na výrobu domácího mýdla, svíček a olejů. Dnes je z nich firma, která prodává po celém světě přírodní kosmetiku i stolní delikatesy, zaměstnává stovku lidí a její roční obrat se pohybuje kolem 80 milionů korun. Jak se něco takového může vlastně malému rodinnému podniku podařit?

Vesnička „za sto“

„Kdybychom rostlinné suroviny pro naše výrobky nakupovali od zemědělců, přišlo by to levněji,“ ukazuje Jan Hradecký na zahrady táhnoucí se za jejich statkem polabskou rovinou. „Jenomže my chceme, aby tu po nás zůstalo něco víc než jen vymyšlená výroba a obchod,“ pokračuje v myšlence jeho žena Dana.

Říkají tomu trvale udržitelný rozvoj svého projektu. Zahrady pro ně mají též estetický smysl a jsou místem k odpočinku. A také zdrojem peněz a popularity. Jan Hradecký je v Ostré starostou už třetí období a jeho prostor je jednoznačným tahákem obce. V zahradách udržuje při životě staré odrůdy rostlin, které postupně zmizely s nástupem mechanizace v zemědělství (jen rajčat tady pěstují asi 140 druhů).

Jasný obchodní rozměr tomu všemu dodává přilehlá „historická vesnička“, inspirovaná anglickým vzorem „venkovních muzeí“ (obchodníci s nejrůznějšími tradičními produkty na nich začali svým klientům s úspěchem předvádět staré a zapomenuté produkty a tradiční řemesla). Tento rozvoj image Botaniku jako moderního pokračovatele renesančních technologií si na sebe navíc bez potíží vydělá: „vesnička“ přitahuje zhruba 50 tisíc lidí ročně, a když si uvědomíme, že vstupné přijde průměrně na sto korun (a další peníze se dají utratit uvnitř), jde o nezanedbatelnou finanční injekci.

Celé to připomíná uzavřený okruh, kde se podnikání a schopnost promyšlené sebepropagace spojuje s ambicí vytvořit kus kulturní krajiny. Zboží s certifikátem přírodní kosmetiky, přitažlivý design a obaly (které kladou důraz na přírodní materiály, sklo či nebělený papír) zabírají na zákazníky na asijských trzích stejně dobře jako v Evropě.
Přesto není na místě předpokládat, že Botanicus je na startu raketové expanze. Jeho majitelé, kteří před rozjezdem firmy sbírali zkušenosti a kontakty na studiích v Anglii, mají totiž jinou představu. Cesta ke skutečnému růstu prý vede přes pomalý přirozený vývoj.

To nikdy neudělám

Onen zlom, od kterého se odvíjí dnešní úspěch, nastal na konci devadesátých let. Tehdy do Botaniku vstoupil jeho britský rival, zavedená firma Body Shop. „Přišli, rozhlédli se a byli nadšení. Řekli: takhle jsme to vždycky chtěli dělat,“ vzpomíná Hradecký na nadějné začátky spolupráce. Česká firma se stala součástí silné korporace, která za své investice žádala rychlou expanzi a zisk. Začalo se mluvit o nových obchodech a větší výrobě. Ale rychle se ukázalo, co by to znamenalo: z rodinného statku by se výroba časem přesunula do hal na zelené louce a ruční práci by vytlačila masová produkce. A Hradečtí zjistili, že to je přesně to, co nechtějí. S Angličany se rozešli (v rámci vyrovnání si ponechali vylepšené české zázemí a na oplátku přenechali partnerům společné obchody v Británii) a vrátili se ke své perspektivě. Tedy k ruční výrobě a omezeným sériím.

„Když dnes někdo chce odebrat větší množství zboží, řeknu mu rovnou, že používáme korkové zátky, které v pěti procentech případů protékají. A je po obchodu, protože on chce, ať to dáme do plastu. A to my nikdy neuděláme, protože bychom klesli na úroveň průmyslové výroby,“ popisuje Hradecký současnou strategii firmy. Je to sázka na prémiové zboží, které říká, že kdo chce vysokou kvalitu, musí zaplatit ruční výrobu. Botanicus se s takovou koncepcí luxusu prosadil a jeho myšlenka udržitelného růstu – tedy otevírání jen takového množství obchodů, které nepovede k nepřiměřenému tlaku na růst výroby, se stala součástí obrazu podniku. A Botanicus se stal jednou z mála domácích firem, o jejíž zboží je takový zájem, že si může dovolit expandovat do zahraničí známou metodou franchisingu. To znamená, že zájemci o prodej jejích výrobků si musejí koupit licenci na firemní obchod (stojí kolem 200 tisíc) s designem i logem Botaniku, ve kterém smí prodávat jen schválené zboží.

Kromě Česka a Německa, kde mají celkem
15 obchodů, je další dvacítka rozesetá po Japonsku, Tchaj-wanu, Číně nebo Singapuru.

„Vybíráme podle instinktu,“ vysvětluje Dana Hradecká, jakým způsobem firma získává další partnery. „Rychle zjistíme, zda mají zkušenost a přesvědčivou vizi, jak se s naším zbožím prosadit. A na tom většina zájemců pohoří.“

Pozitivním příkladem může být třeba Rusko, kde budoucí obchodní partner manžele Hradecké přesvědčil tím, že na rozdíl od jiných uchazečů získal pro jejich výrobky ruskou certifikaci. Čerstvým plánem je proto dobýt ruský trh a během pěti let tam otevřít 30 obchodů. „Pokud se nám podaří získat ještě víc v Číně, tak už nebudeme prozatím rozvíjet jiné oblasti,“ vysvětluje Hradecký. „Ale zároveň to pořád zvažujeme. Musíme si být jistí, že takový růst nezmění náš dosavadní charakter.“

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 25/2008 pod titulkem Ostrov zeleného luxusu