Církevní zlatý důl

Snad za to může jaro. Předseda Ekumenické rady církví Pavel Černý doslova září optimismem. Loni na podzim vedl spolu s katolickým arcibiskupem Janem Graubnerem jednání se státem o církevním vyrovnání. A dnes o přípravách zákona, který právě míří k rozhodujícímu testu mezi poslance, pěje samou chválu. „Vládní komise byla skvěle postavená. Ministr Gandalovič okamžitě řešil všechny problémy ohledně půdy a pozemků, ministr Schwarzenberg tomu dodával rozvahu a moudrost člověka, který ví, co to znamená spravovat majetek. A ministr kultury Jehlička se po všech dosavadních špatných zkušenostech s Ministerstvem kultury ukázal jako člověk, jehož slovo platí,“ vypočítává duchovní s širokým úsměvem. „A to, jak se dokázaly domluvit církve mezi sebou, to bylo prostě úžasné.“

Člověk, který nežil od revoluce v cizině, se při těch slovech musí štípnout. Co se stalo? Jak je možné, že církevní restituce, tahle léta odkládaná nepříjemnost, najednou chytily takové tempo? K vysvětlení je nutné se alespoň zběžně podívat o mnoho let zpátky.

Špatný systém

Osmnáct let to vypadalo, že nic nemůže být v Česku těžší než prosadit, aby zdejší křesťané dostali zpátky to, o co za vlády komunistů přišli. Ve Federálním shromáždění restituční zákon na začátku devadesátých let neprošel o několik hlasů a pak už jej nikdo do sněmovny…