Když vládla silná trojka

Kniha britského novináře Johna O’Sullivana Prezident, papež a premiérka by mohla začínat i následující historkou. Před pětadvaceti lety se v jeden den na geograficky odlehlých místech Evropy udály dvě kauzálně propojené věci. V Moskvě zemřel Leonid Iljič Brežněv, a vojáci chebské posádky tak měli zakázané vycházky. Večer někteří z nich seděli ve štábní kotelně, kde u pašovaného piva a vysílání Svobodné Evropy aktualitu probírali.

Většina z nich tvrdila, že smrt sovětského vůdce komunismus neohrozí. Pouze nedostudovaný středoškolák vehementně prohlašoval, že to je začátek konce. Argumentoval polským papežem nesmlouvavým vůči Moskvě, tvrdou britskou premiérkou a nekompromisním americkým prezidentem. Ostatní se mu smáli a ukazovali na autopark plný tanků a bojových vozidel. Věštba z kotelny se však skutečně naplnila. Přesně za sedm let.

Nebát se a říkat pravdu!

Jak píše O’Sullivan, správně chápat tehdejší situaci nebylo jednoduché ani na Západě. Jeho politiku vůči komunistické říši totiž určovaly koncepce deténte a Ostpolitik, jinými slovy ústupky Sovětům a zároveň nepochopení podstaty režimu, který byl mnohými demokraty vnímán jako sympatický, solidní a trvalý. Například významný harvardský ekonom John Kenneth Galbraith ještě v roce 1984 hlásal: „Sovětský svaz udělal v posledních letech velký hmotný pokrok, což je…