Poezie jako botanický průzkum

Moderní básníci občas vyhledávají nezvyklé zdroje metafor i v oblastech poezii na hony vzdálených, jaké spravuje a střeží přísná exaktní věda. Užití odborného pojmosloví v básních (např. v Cantos Ezry Pounda, u nás třeba u pozdního Holana nebo Ivana Diviše) mívá přitom často předvědecký charakter – působí spíš jako magická formule. Vzácnějším úkazem jsou básnící vědci, jakým byl Miroslav Holub, u něj se však poezie často blížila populárně-naučné publicistice a v rovině básnického sdělení byla spíš banální. Oba obory se málokdy podaří propojit tak, aby přitom ani jeden nepřišel zkrátka.

RNDr. Jiří Sádlo, Csc., (1958) se odborně zabývá hlavně bádáním o souvislostech mezi botanickým a kulturněhistorickým utvářením krajin, přičemž jej nejvíc zajímá pomezí měst a venkova. Známé jsou například jeho studie o tom, jak rychle by se po zániku civilizace zmocnila divočina území Prahy. Výchozí nápad je v tomto případě docela poetický, zpracování však plně odpovídá odborným nárokům. Jeho nová útlá knížka Prázdná země představuje z žánrového hlediska pravý opak.

Přírodovědec v přírodě

Její tvar napodobuje přírodozpytný deník z oboru fenologie, což je poněkud obstarožní nauka o vlivech klimatických cyklů na růst rostlin. Sám text je ale výrazně básnický, jak ostatně napovídá i název, odkazující na Pustou zemi T. S. Eliota.…