Na cestě s křižáky globalizace

Poslední dvě krabice zapadnou do návěsu kamionu, který se předtím zdál beznadějně plný, na milimetr přesně. Jako chybějící díly do stavebnice. „Jsou to kouzelníci,“ prohodí pochvalně na adresu skladníků řidič Ondřej Kelíšek (22). „Tudy žádný celník určitě neproleze.“ Je páteční večer a bílý renault s nápisem ČSAD Uherské Hradiště se pomalu sune z areálu spediční firmy Greek Transport Logistic v pražské Hostivaři. Cílem nákladu je daleká Bukurešť.

Na Kelíškovo místo najíždí truck s řeckou poznávací značkou a kníratým šoférem předpenzijního věku, jenž právě dorazil ze Soluně. A za námi už startuje další vrchovatě naložené auto mířící někam za Istanbul. Tihle křižáci globalizace se nikdy nezastaví.

Ondřej Kelíšek do Hostivaře přivezl z jiného překladiště ve východočeském Náchodě hliníkové fólie a přístroje na měření tlaku. (Do Náchoda přicestovaly ze Zlína, kde je celnice, tam přistály z míst, o nichž už šofér nemá ani potuchy.) V Hostivaři se zboží přeložilo na další kamion a za pár hodin odjelo do Turecka. A teď veze, jak říká, všehochuť. Několik kartonů pěny na holení, žiletky, laboratorní sklo, ventily. Například pěna na holení byla podle průvodních papírů vyrobena v Kanadě, žiletky v Indii a přes Hamburk a Prahu se má zboží dostat k příjemci, což je firma sídlící v Bukurešti, ale registrovaná v Panamě. Obchodníci umí očividně kouzlit taky. „Je zajímavé, že…