Mezi obyčejností a ruinami

Nový srbský film začíná přát civilním hrdinům, pro které je sex důležitější než válka.

Most Svobody přes Dunaj v srbském Novém Sadu byl v průběhu novověku snad desetkrát zbourán a znovu postaven. Naposledy během bombardování Srbska silami NATO v roce 1999. Nový Sad ležící sedmdesát kilometrů severně od Bělehradu je dnes úhledné město s velkou pěší zónou a pouličními kavárnami, tenisovými kurty a parky. Někde vespod je v něm však uchována atmosféra padajících trosek, která neodezněla ani dvanáct let po válce.

Pocit zmaru, boření, ale také povstávání z trosek se stal symptomatický i pro nové srbské filmy uvedené předminulý týden v Novém Sadu na prvním ročníku Srbského filmového festivalu.

Vynikající nový film Emira Kustirici Slib mi to, premiérovaný letos v soutěžním programu MFF v Cannes, je ještě celý navlečen na válečnou zkušenost. Jeho děj se symbolicky odehrává v ruinách venkovského domu, hrdinové jsou většinou zruinovaní a jejich – s nadsázkou řečeno – obdoba Světového obchodního centra v průběhu děje spadne.

Uhlazení hrubiáni

Postavy bláznů, podvodníků, zlodějů, vynálezců a velkohubých mafiánů táhnou děj Kusturicova filmu zrovna tak jako skvělý film Optimisté v režii Gorana Paskaljeviče (byl zároveň uveden na MFF Karlovy Vary). Jeho hrdinové se snaží být uhlazení, jezdí v drahých terénních autech, ale zároveň jsou schopni ze sebe vyvrhnout tolik hrubosti a vulgarity jako málokdo.

Válečný…