Album pro vzácnou návštěvu

Respektujme Madonnu jako živoucí umělecké dílo. Byť to možná zní trochu zlověstně.

Na Madonnu trpím a ani přesně nevím proč. Zřejmě pro její jednoduchost, lásku k životu, smysl pro humor a prostořekost. Moc toho o této paní nevím a vědět nechci. Madonna je prostě jen průměrná zpěvačka a skladatelka písní, která umí slušně tancovat a na svůj věk má vynikající fyzičku. Je to rovněž talentovaná scenáristka skandálů a přísná velitelka armády kreativců.

Na tom se shodnou všichni, kdo ji mají rádi, i ti, kdo ji nenávidí. Madonna si často a mnohdy právem koleduje o to, aby byla vykázána mimo oblast umění do podoblasti jeho pokleslejší formy nebo rovnou do sféry pouhé zábavy.

Od počátku její pracovní doby v soukolí nejtěžšího průmyslu ji ovšem provází stín něčeho, čemu říkáme génius nebo instinkt umělce. Lze jej zahlédnout v jejím bytostném manažerském poslání. Madonna – veskrze šetrná (marnivost pouze předstírá, to mi věřte!) a velmi pracovitá osoba – smysluplně zhodnocuje vlastní čas a jmění, což je vzácná schopnost spadající do široké oblasti umění, podobně jako talent plodit a dobře vychovávat děti. V tomto ohledu jí může málokdo cokoli vytknout. Proto ji respektujme jako živoucí umělecké dílo nebo alespoň umělkyni – byť i jen konceptuální. A byť to zní trochu podezřele a zlověstně – pro nás, kteří poctivě studovali umělecké školy a zařídili si kontokorent u spořitelny.

Mohu se podělit o osobní zkušenost …