Úkol pro tři tisíce úředníků
Z pozice „evropského ministra“ by měl být Gandalovič hlavním mozkem českého předsednictví (potrvá půl roku od ledna 2009).

Češi přemýšlejí, co budou prosazovat během svého předsednictví EU.
Sedíme v jedné z poslaneckých kanceláří v labyrintu pražských malostranských paláců. Kromě unikátního prostoru pracovna ničím nevyniká – stůl, počítač a pár židlí. Nicméně za dva a půl roku může být nájemce téhle místnosti jedním z nejdůležitějších lidí v Unii. „Snažím se teď do sebe vstřebat co nejvíc informací o tom, co předsednictví v Unii obnáší,“ říká novopečený poslanec a kandidát ODS na ministra pro nově zamýšlené ministerstvo evropských záležitostí Petr Gandalovič. „Teď zrovna pro mě spolupracovníci připravují data o tom, jak vedly Unii ostatní země. Z téhle analýzy si chci udělat obrázek o tom, jakých chyb se vyvarovat a čím se naopak inspirovat.“
Z pozice „evropského ministra“ by měl být Gandalovič hlavním mozkem českého předsednictví (potrvá půl roku od ledna 2009). Jeho úřad má nejen koordinovat práci všech zdejších úředníků zapojených do evropské agendy, ale především vymyslet leitmotiv českého předsednictví – tedy vytipovat několik klíčových bodů, jejichž prosazení si Česko vytkne jako svoji prioritu. „Jelikož jsme v minulosti zažili hodně různých zákazů a bariér, naše předsednictví by si mělo vzít za cíl jejich odstraňování a nezavádění dalších vůči zemím, které do Unie teprve vstoupí, jako třeba Bulharsko nebo Rumunsko. V posilování svobod by mohla být naše přidaná hodnota,“ říká Gandalovič. Řeč je…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















