2005/7

Ve věku 89 let zemřel 9. února večer Arthur Miller, americký dramatik, spisovatel a občan 20. století. Trpěl zápalem plic a srdečními problémy a před nedávnem opustil středisko pro léčbu rakoviny v New Yorku – minulý týden byl na vlastní žádost převezen na svou farmu v Roxbury, kde obklopen rodinnými příslušníky dosnil sny vezdejší.

První únorovou neděli propukly na centrálním náměstí etiopské metropole Addis Abeby obrovské oslavy. Prominentní afričtí hudebníci a desetitisíce dredatých fanoušků z celého světa zahájili měsíc trvající festival Africa Unite na počest 60. výročí narození krále reggae Boba Marleyho. Rozsah oslav připomíná, že příběh a odkaz tohoto jamajského hudebníka je dodnes živý, ačkoli od jeho smrti uplynulo již přes dvacet let. Jako člověk vzešlý z nuzných podmínek ghetta se Marley nezaprodal sladkým melodiím, ale energicky nesl své radikální buřičské poselství, touhu osvobodit se z bídy a rasistického ponížení – podobně jako dnes mnozí rappeři, kteří štafetu jeho sociálně kritického díla převzali.

To, co pro Čechy znamená jméno Jana Palacha, se vybaví Němcům, zaslechnou-li o sourozencích Schollových. Ti sice na rozdíl od Palacha skončili na popravišti za éry nacismu, ale jejich úmysly byly velmi podobné: nikoli svrhnout totalitu, na to neměli síly ani prostředky, ale apelovat na národ, aby se totalitě tak snadno nepoddával. Můžeme si to připomenout tento pátek, kdy od zatčení Hanse a Sophie Schollových uplyne 62 let.
V době, kdy třetí říše sahala od Bretaně po Stalingrad, s ní studenti Schollovi a jejich skupina Bílá růže bojovali pouhými letáky. Nicméně v rámci nyní celosvětově populární TV soutěže o největší osobnost toho či onoho národa skončili v anketě veřejnoprávní stanice ZDF na čtvrtém místě – za Konradem Adenauerem, Martinem Lutherem, Karlem Marxem, ale již před Brandtem, Bachem, Goethem, Bismarckem a Einsteinem. To vypovídá nejen o tom, jak si jich dnešní Německo cení, ale také o tom, že Češi podobnou váhu svému Palachovi nepřikládají.

IVAN LANGER (38) vystudoval medicínu v Olomouci a práva v Praze. Celou kariéru prožil ve státní správě a politice. Začínal jako tajemník ministra spravedlnosti, od roku 1996 je nepřetržitě poslancem ODS, od roku 1998 místopředsedou sněmovny. Je považován za jednoho z hlavních spojenců současného předsedy strany Mirka Topolánka, v jeho stínové vládě je ministrem vnitra. Byl místopředsedou ODS v letech 1998–2002, znovu zvolen na loňském kongresu. I. Langer je ženatý a má dvě děti.

V úterý skončila válka. Tak lze charakterizovat setkání lídrů Izraele, Palestiny, Egypta a Jordánska v egyptském Šarm aš-Šajchu a tam vyhlášené příměří pro Svatou zemi. Po více než čtyřech letech krveprolití a více než čtyřech tisících mrtvých. Příliš troufalé tvrzení? Dost možná. Vždyť nikdo neví, jestli zítra, pozítří či za týden někoho nezabije raketa z pásma Gazy, kulka neurotického osadníka na Západním břehu nebo sebevražedný terorista ze sousední lokality. Ale jedno je jisté: Palestinskému vedení Mahmúda Abbáse se přes ojedinělé přetrvávající incidenty podařilo přesvědčit Izraelce i svět o tom, oč se v jiném kontextu a rozměrech marně snaží Stanislav Gross – myslím to upřímně. Právě od toho, nikoli od formálních projevů, ceremoniálů či slavnostních podpisů, se odvíjejí i naděje na mír ve Svaté zemi. Podívejme se na příběh druhé intifády. Je to vlastně příběh zápasu o důvěru.

Mezi sedmou a osmou hodinou večer se v Saúdské Arábii zastavuje čas. Je chvíle poslední modlitby a podle zdejších mravů musí být všechny obchody a restaurace zavřené. Úderem osmé pak rázem zase všechno ožívá a lidé se hrnou zpět utrácet. Kromě oblíbené večerní návštěvy obchodních domů ale měli obyvatelé hlavního města, Rijádu, v minulých dvou týdnech jedno zcela nebývalé zpestření. V osm večer se tady totiž rozbíhala také předvolební kampaň na zdejší radnici. Jde o historicky první volby v saúdském království a nutno dodat také s výraznou saúdskou patinou. Jak se totiž na nejkonzervativnější arabský stát sluší, nic se nesmí uspěchat, a tak 646 kandidátů soutěžilo jen o sedm, tedy polovinu křesel v městské radě. Druhou polovinu rady dosadí královská rodina. Volby, s výhradní mužskou účastí, proběhly ve čtvrtek, více než jejich výsledek je ale zajímavé to, že se k nim kolébka islámu vůbec odhodlala.

Vstřícnými slovy se na své první oficiální návštěvě uvedla v Paříži americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová: „Amerika vítá prohlubující se sjednocování Evropy. Měli jsme v minulých letech neshody, nyní však nastala doba k napsání nové kapitoly v našich vztazích, v našem spojenectví.“ I z evropské strany zněla slova o společných hodnotách a novém počátku. Už podle množství vzájemných poklonků se zdá, že americko-evropské vztahy jsou skutečně na lepší cestě. Hluboké rozpory mezi USA a značnou částí Evropy sice trvají, doba ledová ve vzájemných vztazích však už patří minulosti.

Ten spor plní dva týdny přední stránky českých novin: Na autobusovou linku Praha-Liberec vtrhl nový dopravce, který rozpoutal ostrý konkurenční boj. Došlo v něm i na bránění v příjezdu nádraží, soudní žaloby, jízdenky za korunu či stížnosti antimonopolnímu úřadu. Vítězem je zatím cestující. Za podstatně méně peněz než dříve dostává služby, o jakých se mu dosud mohlo jen zdát.

Premiérova žena Šárka Grossová ani po týdnu nevysvětlila přesvědčivě původ šesti milionů, které použila loni na jaře na nákup domu na pražském Proseku. A je tu už další problém. Nákup domu paní premiérovou je součástí velkorysého projektu stavby luxusních bytových apartmánů. Veřejně dostupné informace ale vzbuzují podezření, že se Šárka Grossová podílí na stavbě financované z nelegálních zisků nevěstince. Jasněji řečeno: nelze vyloučit, že se v proseckém projektu perou špinavé peníze. Tuto verzi nepřímo potvrzuje premiér svým nedělním prohlášením, že za půjčku jeho ženě ručila její přítelkyně Libuše Barková.

Po kubánské otázce, v níž česká diplomacie přibrzdila bezmála celoevropskou touhu usmířit se na účet disidentů s diktátorem Castrem, čeká Černínský palác jiná, ještě náročnější zkouška. Pětadvacítka se chystá k rozhodnutí, zda zrušit, či nezrušit zbrojní embargo uvalené na komunistickou Čínu. Verdikt padne někdy během následujících pěti měsíců, oficiální český postoj je zatím zahalen rouškou diplomatického taktizování. Už dnes je ale jasné, že se budeme muset rozhodnout, na jakou stranu se přikloníme v novém transatlantickém sporu. Velké evropské státy a USA totiž opět stojí proti sobě.

Píše se rok 2008, ministr zemědělství Vlastimil Tlustý si koupil další dům a opět tají své věřitele. Prý jim to slíbil. Podobně ministr financí Miroslav Kalousek a šéf opozice Stanislav Gross už téměř deset let tají figury, které jim pořídily bydlení. Jejich příkladu od té doby následovaly desítky politiků od krajů až po Senát. A všude se to jen hemží štědrými strýčky, kteří své bohatší příbuzné založili. Jak zabránit tomu, aby se tento scénář neodehrál? Aby se neopakovala dnešní trapná situace, kdy se premiér kroutí jako úhoř, jen aby nemusel říkat pravdu?

Připravme se na to, že během následujících měsíců budeme slýchat častěji o citlivém tématu – zrušení evropského embarga na vývoz zbraní do Číny. V půlce ledna to evropská komisařka pro zahraniční záležitosti Benita Ferrero-Waldnerová oznámila ve Washingtonu jako hotovou věc. Embargo podle ní bude zrušeno nejpozději do léta. S nápadem přišla Francie; a rovněž Velká Británie si přeje, aby vše bylo vyřešeno do července, kdy přebírá předsednictví EU.
Embargo bylo zavedeno před téměř šestnácti lety – celý svět tehdy zděsil způsob, jakým pekingské vedení zmasakrovalo demonstrující studenty na náměstí Nebeského klidu. Stejně dlouho trvá diskuse o evropské pozici vůči Číně. Na rozdíl od snah o přehodnocení unijní politiky vůči Kubě jsou zde ve hře strategické zájmy a výrazně větší peníze. Paní eurokomisařka se však mýlí. Nic není rozhodnuto definitivně, členské země disponují právem veta. Do debaty se vloží i Spojené státy či organizace na ochranu lidských práv. Koneckonců, den po washingtonském vystoupení Ferrero-Waldnerové odhlasovali europoslanci ve Štrasburku rezoluci odsuzující porušování lidských práv v Tibetu a pekingské výhrůžky Tchaj-wanu. A parlament vyzval členské země, aby embargo nebylo v žádném případě rozmělňováno.