Za mlhou, která se dá krájet

Píše se rok 2008, ministr zemědělství Vlastimil Tlustý si koupil další dům a opět tají své věřitele. Prý jim to slíbil. Podobně ministr financí Miroslav Kalousek a šéf opozice Stanislav Gross už téměř deset let tají figury, které jim pořídily bydlení. Jejich příkladu od té doby následovaly desítky politiků od krajů až po Senát. A všude se to jen hemží štědrými strýčky, kteří své bohatší příbuzné založili. Jak zabránit tomu, aby se tento scénář neodehrál? Aby se neopakovala dnešní trapná situace, kdy se premiér kroutí jako úhoř, jen aby nemusel říkat pravdu?

Jistě, pane ministře

Dnešní přístup Stanislava Grosse k propírání jeho podezřelého financování bytu a neprůhledným obchodním aktivitám manželky Šárky je jasný: Jednou se média musejí unavit a dají mi pokoj, vždyť to tak funguje vždycky. Pokud se do prošetřování důkladněji nezapojí policie a státní zastupitelství (ve hře je podezření na lichvu a možná daňový únik), je i možné, že to tak skončí. Což by ale byla pro všechny kromě premiéra špatná zpráva. Pak by nezbylo než dát za pravdu Grossovi, který minulý týden ve sněmovně posměšně poděkoval za upozornění na dosud neznámý realitní byznys své ženy: „Byla to dobrá reklama, která celé věci pomůže, a nakonec na tom ještě vyděláme.“

Je zapotřebí vytvářet obranné mechanismy, které podobným trapnostem příště zabrání. Když mají politici ČSSD plná ústa řečí o potřebě…