Smutného rekordu dosáhlo v lednu Německo. Poprvé od doby velké hospodářské krize na počátku 30. let se počet nezaměstnaných přehoupl přes magickou hranici pěti milionů. Když přitom současná rudo-zelená koalice Gerhadra Schrödera v roce 1998 přebírala moc, novopečený kancléř slíbil, že do konce volebního období dostane počet nezaměstnaných pod 3,5 milionu (v době jeho nástupu hledalo v Německu práci 4,3 milionu lidí). Poté, co o čtyři roky později nezaměstnaných stále neubývalo, rozhodl se do svého druhého volebního období raději příliš neslibovat. Jak je patrné ze současné bilance, udělal dobře.
Daně, dluhy, regulace
V současném složení nezaměstnaných je obzvláště alarmující, že jejich velkou část tvoří lidé, kteří jsou dlouhodobě (tj. více než jeden rok) bez práce. Těch je dnes 1,8 milionu, tedy asi třetina všech nezaměstnaných. Jejími typickými představiteli jsou lidé ve věku nad 50 let (v této věkové skupině vykazuje Německo jednu z nejvyšších nezaměstnaností v Evropě) a lidé s nízkým vzděláním. Na jedné straně pro ně existuje jen málo pracovních míst, na druhé straně se jim díky štědrému sociálnímu státu práce nevyplatí. Jen stěží by totiž starší a málo kvalifikovaní lidé mohli dosáhnout v tržním systému takového platu, který by dosahoval alespoň výše dávek v nezaměstnanosti. V poslední době však rapidně stoupá i počet vysokoškolsky vzdělaných osob bez zaměstnání, a to zejména v důsledku propouštění velkých podniků (Deutsche Bank, Siemens, T…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
