Kdo mlčí, je vinen

To, co pro Čechy znamená jméno Jana Palacha, se vybaví Němcům, zaslechnou-li o sourozencích Schollových. Ti sice na rozdíl od Palacha skončili na popravišti za éry nacismu, ale jejich úmysly byly velmi podobné: nikoli svrhnout totalitu, na to neměli síly ani prostředky, ale apelovat na národ, aby se totalitě tak snadno nepoddával. Můžeme si to připomenout tento pátek, kdy od zatčení Hanse a Sophie Schollových uplyne 62 let.

V době, kdy třetí říše sahala od Bretaně po Stalingrad, s ní studenti Schollovi a jejich skupina Bílá růže bojovali pouhými letáky. Nicméně v rámci nyní celosvětově populární TV soutěže o největší osobnost toho či onoho národa skončili v anketě veřejnoprávní stanice ZDF na čtvrtém místě – za Konradem Adenauerem, Martinem Lutherem, Karlem Marxem, ale již před Brandtem, Bachem, Goethem, Bismarckem a Einsteinem. To vypovídá nejen o tom, jak si jich dnešní Německo cení, ale také o tom, že Češi podobnou váhu svému Palachovi nepřikládají.

Nestát s prázdnýma rukama

Všechny země, které prošly zkušeností totality, si cení svého domácího i zahraničního odboje, ale v Německu to platí obzvláště. Být za druhé světové války odbojářem ve Francii, Polsku, Norsku? Jistě, bylo to velké riziko, ale ti lidé měli zázemí „u svých“. Ovšem dělat odboj v jádru třetí říše? Kde vzít oporu a zázemí tam, kde se drtivá většina populace zhlédla v Hitlerovi a nacismu…