Než začala největší privatizace posledních let, prodej státního podílu v Telecomu, skeptici doporučovali, ať jde vláda raději s akciemi na burzu – bude to nejen rychlejší, ale i průhlednější. Bohužel, skeptici měli pravdu. Je těsně před finálem a vláda mění pravidla hry.
Do druhého kola, jehož výsledky mají být známy začátkem dubna, postoupilo minulý týden všech pět uchazečů. Ale dva pouze podmíněně: během několika následujících týdnů si mají sehnat „strategického partnera“, jinak končí. Přitom není jasné, jak se posoudí dostatečná „strategičnost“ partnera a zda Telecom někoho takového vůbec potřebuje.
Třikrát a dost
Prodej většinového balíku akcií Telecomu je obrovský obchod za 61–71 miliard korun. Právě v takovém rozpětí se pohybují nabídky od pěti uchazečů. Tři z nich jsou telekomunikační operátoři (švýcarský Swisscom, belgický Belgacom, španělská Telefónica), ostatní finanční konsorcia – mezinárodní Blackstone/CVC/Providence a česko-slovenské PPF/J&T.
Telecom už se prodával třikrát, pokaždé však v zásadně jiné situaci. V roce 1995 za Klausovy vlády byl „strategický partner“ zapotřebí jako sůl: Telecom vypadal, jednal a hospodařil jako zpupný postsocialistický moloch. Nizozemsko-švýcarské konsorcium TelSource (získalo 27 % akcií a většinu ředitelských postů) podniku jednoznačně prospělo. Telecom se během pěti let začal chovat o poznání slušněji k zákazníkům, zeštíhlel, spojení se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
