Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Obálka vydání 38/2005
38/2005 • 17.–24. 9. 2005

2005/38

Domov

Připomeňme si

Jan Kovalík

Tajemství na Seychelách

Jaroslav Spurný

Vypadalo to jako exkurze do luxusní vily – komentoval před časem ministr vnitra František Bublan domovní prohlídku u Radovana Krejčíře, při které obviněný podnikatel jednoduše opustil pátrající detektivy a zmizel. Teď luxusní policejní exkurze pokračuje. Jen místo do Černošic jedou strážci zákona za Krejčířem na Seychelské ostrovy, kam se prchající muž uchýlil. Podezřelost této cesty ještě zvyšuje reklama, kterou jí policie v rozporu se svým obvyklým tajnůstkářstvím dělá ve sdělovacích prostředcích. Ale může nám být tenhle úřední výlet nějak nápomocen v hledání odpovědi na zásadní otázku, kým je a jakou roli hraje v české společnosti Radovan Krejčíř? Je zločincem, který svou rafinovaností už deset let uniká trestu, nebo řízeným kombinátorem s miliardovými financemi, kterého kryje někdo mocný ve spojení s policisty? Chtějí ho policejní cestovatelé zastrašit a vyvést z konceptu, nebo je jejich cílem „zabetonovat“ jej na dalekém souostroví, aby doma nemohl prozradit, co ví na své vysoce postavené partnery? Nebo je důvodem cesty snaha přesvědčit veřejnost, že v kauze, která stála hlavu policejního prezidenta a obtížila zdejší policii pověstí neschopného, hluboce zkorumpovaného sboru, přece jen ochránci spravedlnosti nesložili ruce v klín?

Vaše taxi čeká, primátore

Jan Kovalík

Souboj o život na lince 253

Jáchym Topol

Během posledních dnů byli v hlavním městě nejméně dvakrát agresivním útočníkem napadeni bezbranní lidé. V prvním případě na ně mířila hlaveň pistole. Občané násilníka přemohli a nikdo nebyl zraněn. Násilí se vzepřel i hrdina druhého případu. Byl zákeřně zavražděn ukrytou pistolí. Oba příběhy, ten, který skončil šťastně, i ten tragický, možná o čemsi svědčí. Totiž že klišé o Češích dívajících se při podobných incidentech stranou tak docela neplatí.

Ruce vzhůru a účty na stůl, tady NKÚ

Eliška Bártová

Tlačenice před domem hrůzy

Eliška Bártová

Komentáře

Glosa

Jaroslav Spurný

Mohlo to být tak přehledné. Na počátku devadesátých let existovala státní banka, kterou bylo zapotřebí privatizovat. Dala se prodat do rukou slušného investora a dnes jsme si mohli v burzovních novinách vyhledávat hodnotu její akcie. Bohužel to dopadlo jinak. Podivnou a neprůhlednou trojnásobnou privatizací, proloženou jedním „znárodněním“, to vše podepsáno politiky Klausovy pravicové, Zemanovy levicové i Tošovského úřední vlády. A na konci stála zkrachovalá banka a dluhy ve výši minimálně sto miliard korun. Kdo peníze rozkradl, nedokázala policie dodnes vyšetřit a každý z aktérů obchodu obviňuje ty další, že to byli právě oni. Spory o peníze řeší několik světových arbitrážních soudů a dnes i česká vláda. Ví se jedno: dluhy zaplatí občané tohoto státu.

Glosa

Marek Švehla

OSN je stejná, svět není horší

Jiří Sobota

Polsko se těší na změnu

Maciej Ruczaj

Ve hvězdách

Miloš Doležal

Policie v Husákově pasti

Marek Švehla

Ať už si o vládě poslední tři roky myslíme cokoli, vývoj směřuje od horšímu k lepšímu, lhostejno, čí zásluhou. Ovšem s jednou důležitou výjimkou: tou je práce, pověst a důvěryhodnost zdejší policie. Začíná to být skutečně drama: policie selhává při běžné ochraně lidí i vyšetřování komplikovaných případů, především korupce. Je podezřelé, jak okatě jde na ruku mocným a bohatým a nedovede pomáhat těm ostatním. Teď má policii řídit člověk, který je jedním ze symbolů tohoto úpadku. Jak je možné, že to politici nevidí nebo že jim to nevadí? Odpověď se nabízí jediná a banálně přímočará: s neschopnou a poslušnou policií se jim samotným lépe dýchá.